Září 2007

New tattoo 15

30. září 2007 v 20:43 | Pája |  STORY New Tattoo
Gee
Už pár tejdnů jsem byl manželem. Byli jsme ve všem tak částečně odlišný pár od ostatních, takže jsme jeli na líbánky do Norska.........Joo sice zima ale komu to vadí?! Uzavřel jsem smlouvu se společností Malcolm a vydal tak svůj první komiks. Samozřejmě jsem nezapomněl na svůj salon! Ten jsem miloval! Díky mému komiksu ještě víc stoupl počet zákazníků. Dokonce jsem zvětšil prostory!
Asi po dalších 2 měsících mi přišla nabídka od jakéhosi crew "tattoo bastards" že rozjeli mezinárodní kampaň mladejch lidí, co vlastní salony, nebo v nich aspoň tetujou....jejich plán byl: Ubytovat se všichni v nějkým hotelu, poznávat se, předávat si zkušenosti a podobný věci. V ruce jsem držel nějakej prospekt.podepsalo se pod to už dost lidí....Bylo to na kolonky :
Příjmení, jméno atd . Prolítl jsem to zběžně očima : NY, LA, Manchester, Paris, York, Moskva, Amsterodam, Newcastlle, Huntington, Belleville....cože Bel.....Ne to není možný.....znova jsem se zahleděl na ty řádky.......O´Brien, Nataly, 22 years old, Nataly´s art room, Belleville...................ona ....ona bydlí tam kde Frankie! ...Vzal jsem do ruky propisku a taky jsem se podepsal.......ještě jsem to poslal dál a sedl jsem k netu.chvili jdem něco vyplňoval až jsme se dostal na sdtránku......."Závazně se připojujete ke crew?"
Za necelej tejden jsem už balil kufry a razil jsem kamsi do Evropy. Hotel to byl krásnej. Sice jsem měl pokoj s klukama co mi neseděli, ale co?! tady přeci budu jen přespávat. ..Vydal jsem se do restaurace v přízemí.......Samý divný lidi a všude obsazeno........pak jsem si všiml, kde seděla jedna holka...sama........"Můžu si přisednout?" byla hezká,ale na první pohled jsem poznal, že není z těch co by jen tak s někým mluvila. Držela si zdravej odstup. Toho jsem si na holkách vždycky vážil.....chopil jsme se toho tedy já...." Víš já sem ani nechtěl jet, ale pak mě situace donutila....sice jsem měl dokončit komiks ale......" "počkej, ty kreslíš komiks?" "No jo je to snad zločin?" "Kreslíš komiks , tetuješ a nedávno ses určitě oženil, že ?!" "Jo ale jak to víš?" .praštila příborem o stůl a odešla. Nechápavě jsem hleděl za ní. Zmizela.......Jak jen tohle všechno ví? Nemohla o mě přece slyšet
Fee flashback
Trávil jsem v salonu víc a víc času. Dny plynuly a Jami se blížil termín...Nakonec to přišlo. Byl jsem zrovna u Naty a zazvonil mi telefon! "Prosím, Nataly´s art room co si přejete?" "Brej no tady ...tady Matt, jsem brácha Franka Iera. Jami jede do nemocnice, bude rodit!""Ježíš"..."Hele Franku volá ti brácha, Jam rodí!" cože? nechtěl jsme se ani zvednout toho dne jsem se už měsíce obával......."Naty prosím , drž mi palce!" "Jasně, budu kámo, ty to zvládneš!" ......její slova mě vždy uklidnila.......od tý doby co jsem neviděl Gerarda, tak pro mě byla tou největší oporou ...já k ní necítil víc než kamarádství a ona to samý. Alle byl to ten nejmilejší člověk co existoval. Dlouho jsme si musel získávat její důvěru! Ale po těch měsících už jsem věděl, že mi věří! Věděl jsme o ní vše!..A ona o mě taky
"Hele Prde, jedu do Evropy....to víš nějaký crew mi poslalo dotazník tak jedu......Je to ohledně tetování a tak. Stejně máš dost starostí s Alexem...Akorát tě nebudu tahat z depresí no.ale můžeš mi zavolat" mrkla na mě Naty........"Nikdy si na tohle nebyla a najednou jedeš jo? (v tu chvíli Frank netušil,že Naty ví že tam bude Gerard) No joo zázraky se dějou Frankie!" "No jo.tak já už jdu. Jam je pořád blbě!" rozloučil jsme se a kráčel jsem domů...domů za Jam!
Gee součsnost
Nechápal jsem jak o mě ta holka mohla tolik vědět ani proč utekla........pak mi to došlo .Belleville.musím jí najít.....procházel jsme hotelem patro po patře.nikde jsme jí nenašel.nechtěl jsem klepat na každy dveře jestli tam náhodou není !!!Vzdal jsem to...chodby byly nekuřácký, tak jsem vylezl na terasu. Někdo seděl v rohu........asi holka........."Co je?! Je tu zima jdi dovnitř!" asi zlozvyk od mámy tohle všem říkat.....otočila se na mě ...byla to zrovna ta osoba, kterou jsem po celou tu dobu hledal.zvedla se ."Jo to je fakt je tu zima, já už jdu!" ...."Néé počkej Natalyyyyy.....".zadržel jsem jí ...otočila se " CO????" "Znáš mě, znáš mě.....od Franka?" "Jo a teď mě pusť!" "Počkej a co o mě říkal?" ....."Že seš sobec!...že si mu ani nezavolal, žes mu ani neposlal pozvání na svatbu a tak podobně!" "To vážně řekl?!" ..........ticho..........." Ne, neřekl, to si myslím já!" ..zase dlouhé ticho "Ale já, já ....já jsem" ..........." Já jsem úplně zapomněl na člověka, kterýho miluju a se kterým jsem se vyspal.......? Tohle si nejspíš chtěl říct, nepletu se že?!" byla tak chladná.ale zároveň přesvědčivá "Ne to jsem nechtěl říct! ..myslíš si že víš o tom vše !Ale nevíš!" "Bohužel.. .vím!" neodvážil jsem se na další slova!!!!!!!...až po chvíli to ve mě začalo vřít! "Seš blbá kráva, co ví hovno o životě...poznala si Franka a zbláznila ses do něj! Žárlíš na mě i na tu jeho....jeho jeho Jamiu........." její obličej najednou ztuhl........Chytla mě za košili a leskly se jí oči! "Já žárlím?Já ? zrovna já? Ty seš ten největší chudáček na světě vid?! Myslíš si že Franka miluju? Jo miluju ho ! Jako kamaráda. Nemohlo mě potkat větší štěstí než je on!!! Ale na to tys nemyslel vid? Ani to pos*ný pozvání na svatbu si mu neposlal! Aspoň teď víš, jaký to je, když ztratíš milovanýho!..mlčky jsem na ní hleděl......"No co se tu tím zabejvám, teď už se stejně zajímá jen o Jam a Alexe....." ........."Alexe?Tak, tak se ...tak se " "Jo tak se jmenuje jeho syn!" ..." Chtěl bych Franka vidět...." Nemyslíš, že je na to pozdě?!! Víš něco ti řeknu Gee!? .Měla jsem kamaráda.máme spolu takový ty trapný videa, jak nás rodiče natáčeli a my jako magoři jezdili na koloběžkách kolem baráku........Pak jsme byli na základce...no moc nerozlučná dvojka...........na střední jsme se horzně pohádali a celý dva ročníky jsme se spolu nebavili. Já se vlastně nebavila skoro s nikým, nerada si jen tak pouštím lidi k tělu.....-jednou byla nějaká školní party a já jsem se přinutila na ní jít......všechno bylo ok .a najednou přiběhl kluk, že někoho srazilo auto....prej nějakýho Bena ze třeťáku co má červený fáro.......V tu chvíli jsem zpanikařila vyběhla jsem ven...........Ben ležel nehybně na silnici..........Padla jsem na kolena a křičela jak jen to šlo že nechci aby mě opustil! Omlouvala jsem se, že jsem s ním takovou dobu nemluvila, že jsem na něj nadávala...........až po chvíli jsem si uvědomila, že jeho hlava v mém klíne nevnímá, nehýbá se...je mrtvej...........nikdy jsem se už nestihla omluvit za to , že jsem mohla bejt rozumnější......ani on to už nestihl. Jediný co mi po něm zůstalo je prstánek kterej měl na palci.teď ho nosím na řetízku!...a ty Gee...tys měl taky šanci nezabít váš vztah.........Ale udělal si to.Nedokážeš si představit jak Frankovi v ten den bylo hrozně!!" Dořekla to a vážně se na mě podívala! Asi si ani neuvědomovala, že si hraje s prstýnkem na krku. To už jsem měl slzy v očích i já!
"Je mi to...je mi to líto! A kdy mu bylo zle? ..myslím Frankovi?" "No teď si zrovna nevzpomínám kterej den z těch 4 měsíců byl horší a kterej o maličko lepší, že se o stesku po tobě zmínil třeba jen desetkrát, namísto stokrát!...promiň vážně si nevzpomenu" pronesla to tak ironicky a tak aby mi to ublížilo, že jsem sklopil hlavu. "Ale náš vztah neměl budoucnost!" "Pokud máš pocit, že jakmile miluješ nemám vztah smysl a jakmile nemiluješ, je to vztah na celej život, pak máš pravdu!" zase ta ironie její slova byla jako kudla.co věta to desítky bodnutí do srdce! "Teď už se s tím nedá nic dělat!" dořekl jsem to a potřeboval jsem podporu , potřeboval jsem slyšet, že vždycky se dá něco dělat....."Máš pravdu Gerarde, už se nedá nic dělat a teď mě pusť, jak už si sám zmiňoval, je tu zima! Ahoj!" teď už nebyla ironická a zlá´, usmála se. Proč taky ne, když musela podle mojeho výrazu zjistit, že její slova zapálila na pravém místě!!!! ....."Sakra stůůj co mám dělat?" když to slyšela, pousmála se "Proč bych ti měla radit?" "Protože to chci!"...."Špatná odpověď Gerarde!"...."Protože to potřebuju!" "Zase špatně!" začal jsem se zmateně drbat na krku!... "Protože to potřebuju a prosím tě!" ....začala se smát "Bože Gerarde Wayi!!" už jsem nevěděl co mám dělat a ona pomalu přivírala dveře na terasu " Protože ho miluju! Miluju Franka....miluju Franka z Belleville a nikdy jsme nikoho víc nemiloval.Každej den bez něj je utrpení!" už to asi ani neslyšela, určitě už byly dveře dávno zabouchnuté a ona byla pryč..vzhlédl jsem před sebe.Naty stála mezi dveřma a usmívala se "Doufala jsem, že nejsi vůl a že řekneš co chci slyšet.....Snad aspoň chápeš váhu toho co jsi právě vyslovil!" "CHápu, chápu to líp než cokoliv jinýho!!"..."Už mi pomůžeš Naty?" ..."Zopakuj tu větu co si těď řekl o Frankovi!" nechápal jsem ,ale udělal jsem co řekla, nechtěl jsem si jí popudit proti sobě......"Miluju Franka z Belleville!" ...."Správně, ještě jednou!" protočil jsme oči v sloup. "Miluju Franka z Belleville!" ..."Znova!" ...."Bože!!! ..Miluju Franka z Belleville!" "Chci to slyšet ještě!" "Sakra já od tebe chtěl pomoct!" "Mluuv!" okřikla mě " Do p*dele šíleně moc miluju Franka z Belleville!" stála a usmívala se " Jestli je to tak, tak co tady sakra ještě děláš???!!" teď mi to došlo!!!.tohle je její rada! Pomoc! Uvědomit si co chci a ci je pro mě důležitý. Objal jsem jí a letěl jsem si zabalit kufry.......

Once Upon A Rose 9

30. září 2007 v 13:48 | FraGee |  STORY Once Upon A Rose
Gerard chvíli pozoroval, jak světlo jiskří v jeho poháru, aby překonal nutkání ke zvracení. Pachy, jež mu v zahradě připadaly silné, se ve vlhkém teple v sále staly nedýchatelnými. Ať otočil hlavu kam chtěl, nové a ďábelské puchy svíraly jeho neklidný žaludek. Každé jídlo si neslo vlastní kořeněnou, štiplavou či mastnou vůni. Posluhující chlapci, někteří se skvrnami od jídla na oblečení, se k němu nakláláněli a podle pachu mohl rozeznat ty, kdo nosili pečivo, a jiné, kteří nabízeli maso.
Gerard se rozhodl dýchat jen ústy, ale moc mu to nepomohlo. Koukl do poháru. Červené víno, husté a sladké, stoupalo až k okraji, na povrchu kroužila sedlina.
"Nerad obtěžuji," natáhl se k Frankovu uchu. Cítil jeho nohu, jak se vine k Gerardově. "Ale mohl bych poprosit o trochu vody?"
"Ne,"odpověděl a pokývl na pozdrav muži s červeným nosem v legrační čapce.
"Ne?"
"Bratranče, v Anglii není voda bezpečná," poučil ho konečně, jakoby opakoval nejjasnější skutečnost. "Ať z Temže nebo ze studny, chutná ohavně a přináší nemoci. Užívej ji jen na vlastní použití ke koupeli."
"Och" zamumlal Gerard. To vysvětluje, proč jsou všichni cítit tak......," zarazil se.
Frank přikývl a rty se mu protáhly do úsměvu.
"Ty samozdřejmě ne," dodal Gerard chvatně. "Ale všichni ostatní sou tak trochu, ehm....."
"Přezrálý?" navrhl Frank.
Gerard mu oplatil úsměv, nevolnost ho už zcela opustila. Pojala ho nevysvětlitelná touha dotknout se jeho obličeje, pohladit rysy jeho obličeje. Pohlédl mu do očí, do podivně velkých tmavých zřítelnic, lemované černými řasami. Smích odvanul z jeho tváře, když zachytil Gerardův upřený pohled.
"Proč si ke mně tak hodný?" hlas se mu třásl stejně jako kolena.
Frank odvrátil pohled a zavrtal jej do země. Z profilu vypadal dokonale ostatně ze předu také. Chvíli mlčel, pak odpověděl."
"Protože vím, jaké to je, být vyvržencem." Ačkoli jeho přízvuk byl plný cizí britské výslovnosti, jeho slova zněla Gerardovým uším téměř normálně.
"Franku! Nemáš žádné přivítání pro svého krále?" zaduněl králův hlas za pódiem. Frank hned vstal. Jeho jednoduše střižený kabátec příjemně kontrastoval s oblečením ostatních mužů, jež lemovaly kožešiny i peří. Zlomil se v pase a obrátil se k Gerardovi.
"Vstaň, bratranče," zašeptal mu a zvedl ho na nohy. Mechanicky ho následoval ke králi. Frank se znovu uklonil, s jednou rukou ohnutou a přitisknutou k tělu a druhou nataženou. Gerard to po něm opakoval, bohužel uklouzl po mastné skvrně na podlaze, podjeli mu nohy a jediné co v tu chvíli nahmátl ke své záchraně, byla Frankova ruka. Oba dopadli na zem. Frank ležel na nataženém Grerardovi a rukou mu omylem šáhl do rozkroku to ovšem Gerardovi v tu chvíli vůbec nevadilo. Sál ztichl. Všechny oči se upřely na ty dva.
Král z ničeho nic vybuchl smíhy a sál s ním. "Výborně, pánové" zařval a se smíchem zatleskal mastnýma rukama. Můj šašek Ray Toro se bude bát, že ztratí místo!"
Frank se s Gerardem zvedli ze země. "Jako co je tady k......" Frank se rychle natáhl k Gerardovi a ucpal mu pusu.
"Pokud to Vaše Veličenstvo potěší, toto je můj bratranec, Gerard. Právě dorazil z Wallesu.."
Král přikývl. Bez varování vstal, naklonil se přes tabuli a obejmul Gerarda. Gerard si málem utřel trochu umaštěnou tvář, ale Frank poznal jeho úmysl a chytil ho za ruku.
"Odpusťte mému ubohému bratranci" poprosil krále. "Veličenstvo," pokračoval, "jestli mi dovolíte, řeknu to upřímně. Bratrance nedávno schvátila mozková horkost...."
Král se stáhl, jeho nadutými rysy přejel záblesk hrůzy. Utřel si tvář hřbetem silné, drahokamy ověnčené ruky. "Mozková horkost?"
"Můžete být klidný, Vaše Veličenstvo. Ta nemoc nebyla nakažlivá, avšak zasadila jeho mysli velkou ránu."
"Ach tak, můj dobrý chlapče Franku." V černých prasečích očkách se objevila zřejmá úleva. Ústa opět roztáhla v mastném úsměvu, hladovém a lascivním. Gerard se kroutil pod jeho zkoumavým pohledem, dobře si vědom lacinosti svého oblečení, falešného třpytu plastových perel a škrábavých suchých zipů.
Král, s mohutným bryndákem zastrčeným za kabátec, prošel pódiem a zastavilse před Frankem a Gerardem. Rozkročil se a ruce založil v bok. Jeho postoj připomínal opevnění. Najednou plácl Franka takovou silou, že by většina mužů spadla, Frank však stál pevně jako skála (asi už to čekal).
"Chtěl by ses dostat ke dvoru?"
Frank přitáhl Gerarda blíže. "Byla by to pro něj čest, v jakou se ani neodváží doufat, Vaše výsosti. Byl bych vám navždy vděčný."
"Výborně! Tak to provedeme." Král se znovu zasmál a se zřejmým potěšením ho hodnotil pohladem. "V hlavě to nemá úplně v pořádku, že věrný Franku? Výborně! Bude k ruce flanderské klisně. Ha!"
Frankovy rysy ztvrdly do téměř vzdorného výrazu. Usmál se na krále a Jindřich se dál věnoval tabuli. Gerard a Frank byli propuštěni.
Frank odváděl Gerarda na místo na opúačném konci pódia. Minuli při tom pár křiklavě oděných žonglérů a tucet číšníků přinášejících maso a pečivo.
"Budeš komorným královny Anny" pošeptal mu do ucha, když se posadili. To je veliká čest, Gerarde. Ale buď opatrný, král si hledá jinou královnu. Nespojuj se moc se současnou královnou, nebo budeš trpět tak jako ona!"
"Myslíš tím to, že se jí chce zbavit?" zeptal se Gerard nedůvěřivě.
"V určitém slova smyslu ano."
"Proč? Co provedla?"
Než Frank odpověděl, pokl doušek vína. "Jeho veličenstvo prohlásilo, že královna smrdí." Číši přitom držel před ústy, takže jej mohl slyšet jen Gerard.
"Ten má co mluvit" zabručel Gerard.
Jen Frankova ramena, jež se roztřásla tichým chychotavým smíchem, Gerardovi prozradila, že ho slyšel.
Hostina probíhala v bohaté změti, před Gerardův skleněný pohled předkládali chod za chodem. Některé pokrmy, jako voňavý masový koláč z divokého prasete nebo celá ryba posetá kořením, vypadaly poživatelněji než ostatní. Jídla se měnila od zvláštních k nechutným, třeba ostře páchnoucím prasečím nožičkám (ježiší jak tohle mohli jíst) či malým ptáčkům bez hlavy s pařátky balancujícimi na talíři (blee!!!)
Čím déle seděl Gerard u stolu, tím nezvratitelněji vypada jeho cesta. Pachy, zvuky, a překvapivé barvy se mu vrývaly do mysli s neutuchakící intenzitou. Nalézal se skutečně v roce 1540, na dvoře jednoho z nejobávanějších monarchů, jež historie poznala.
Kdykoli ho zachvátila panika, připoměl si Franka a jeho nohu, tisknoucí se k jeho. Jeho stálý proud hovoru mu pomohl zachovat klid a zabránil mu utýct ve zmatku a děsu ze sálu.
Nakonec začal mluvit sám a před každou novou podívanou přivíral oči. Zvuk vlastního povídání bylo to jediné, co dokázal sledovat.
"Umíš něco zvláštního?"
"Co tím myslíš?"
"Umíš rozprávět o náboženství nebo provozovat hudbu?"
"No....."zapochyboval. Na střední nám něco o náboženství říkali, ale moc jsem to nepochopil."
"Hele, ale umim zpívat."
Frank pozvedl obočí. "Pravdu díš?" Znělo to trochu pochybovačně. "Ovšem. A taky umím psát písničky. Proto jsem tady - tedy v Anglii. Doma jsem docela známý, tedy, doufám, že budu, až ten duet s Jimmym Urinem začnou vysílat v rádiu. Jako skladatel jsem vyhrál tři ceny Asociace rockové hudby a dvě Grammy, ale ty písničky samozdřejmě zpíval někdo jiný. Někdo známý víš?" Zhluboka se nadech a pokračoval. "A víš co? Dokonce sem hrál i v The Used, ale nepatřim ke stálým vystupujícím. Aspoň zatím. Jen jsem hostoval." Zazářil Gerard.
Frankova tvář byla výrazem naprostého zmatku. "Obávám se, Gerarde, že tu otázku nebudu opakovat."
Gerard poklesl rameny. "Och. Neudělalo to na tebe žádný dojem." Smutně pokýval hlavou.
"Umím zpívat." vylezlo z něj nakonec.
"Ach, výborně!" Když mu zmizel z tváře úsměv, chvilku přemýšlel, než pokračoval. "Musím se tě zeptat.......na něco velmi důležitého." Odkašlal si a zabodl do Gerarda pohled. "Současná královna se nenarodila v Anglii. Mluví německy."
"No a?" divil se Gerard.
Upřesnil to. "Umíš mluvit německým jazykem?"
"Já? Kdepak." Zachychotal se Gerard. "Na střední škole jsem se učil rok španělsky, ale jsem schopen jen si něco objednat v mexické restauraci. Neznám nikoho, kdo by se učil německy. Je to moc těžké."
Podivné napětí sevřelo Frankovu ruku v pěst. "Pověs mi," řekl a poušel se o ledabylý tón, ale hlas vyzníval stejně napjatě jako jeho postoj, "mluví ve tvé době mnoho lidí německy? Je to mezinárodní jazyk?"
Gerarda mátlo jeho vzrušení. (ne tamto vzrušení XD) "Ne. Tedy, Němci mluví německy, ale ti většinou bydlí v Německu. Aspoň v New Jersey máme odtamtud málo turistů. Vždycky je ale poznáš podle neforemných šortek a černých ponožek v sandálech." Trochu se zasmál "Proč se ptáš?"
Na chvíli se Frank ani nepohnul, hleděl strnule před sebe, ale určitě nevnímal. Čelist mu zažkubla. Pěst zůstala zaťatá.
"Díky Bohu," Pronesl konečně s výbušnou úlevou. Trochu se uklidnil, ale okolí si stále nevšímal. "Celé ty roky jsem na to myslel. Díky bohu."
Sklonil hlavu jakoby se modlil, čelem spočinul na dlani. Pak se narovnal a sjasným zrakem se na Gerarda usmál. Gerard si uvědomil, že jej poprvé vidí smát se doopravdy, bez zmatku a napětí.


New Tattoo 14

29. září 2007 v 21:09 | Pája |  STORY New Tattoo
Tenhle díl je věnovanej FraGee ale snad se bude líbt i ostatním.
Gee
Čas se přehoupl až na datum 8. dubna. Byly to už celý 4 měsíce, co Frank a Jamia odletěli domů. Já s Lynzi jsme plánovali oslavu mých narozenin.už zítra........Od toho dne co jsem se zmateně pohupoval na římse letištní terasy a bláhově doufal, že Frank uvidí moje mávání jsem se mu neozval. Bál jsem se, Jamia už je teď asi v sedmým měsíci............nechtěl jsem jim narušovat rodinnou idylku ! "Tak co myslíš Gee, červený nebo modrý kelímky na pití?!" zeptala se mě Lynzi. "To je fuk, třeba červený!" Od tý doby co tu nebyl Frank jsem byl jako vyměněnej.......Nic mě nebavilo, práci už jsem nebral jako zábavu ale nutnost........zejtra narozeniny, za 14 dní svatba..a ve mě pořád pusto! V práci mi po něm zůstal jen obrys tetování, který jsme mu vytvořil na hrudi. Stalo se mým rituálem pokaždý při odchodu z práce přes ten kus papíru přejet prsty a říct " Dobrou noc můj Frankie !" pak jsem pozhasínal světla a šel domů.večer co večer už celý dlouhý 4 měsíce......
Frank
Na Geeho jsem tolik myslel, ale nemohl jsem se mu ozvat. Jam na tom byla pořád hůř, takže jsem se plně věnoval jí. Neustále jsme uprostřed noci jezdili na pohotovost a podobně. I když bych teď moc chtěl být s Gerardem, nemohl jsem jí tu nechat, cejtil jsme že je mojí povinností se o ní starat. Dneska večer to bylo trošku v klidu, což byl na jednu stranu problém.když jsem totiž měl plnou hlavu starostí, jaký je číslo na primáře, na záchranku, jestli Jam nepotřebuje tohle nebo támhleto, tak nebyl čas na Geeho myslet.ale dneska byl klid......až na nepokoj v mojí hlavě. Šel jsem si dát sprchu! Bylo to hrozný. Vzpomínal jsem na všechny ty dotyky a na všechno okolo. ...jak mě zahřejval aby mi nebyla zima, jak mě bránil před "útokem zlověstného " pavouka.............rozčíleně jsem vylezl ze sprchy. Stál jsem zase naproti zrcadlu. To tetování....................jakoby se na mě provokativně smálo a říkalo : bolí tě to na něj koukat viď?! Dělal ti ho tvůj milovaný! ale toho už nikdy neuvidíš! Neustál jsem ty vnitřní hlasy a popadl jsem porcelánovou vaničku na mýdlo. Vši silou jsem jí mrskl do svého odrazu. Zrcadlo se rozpadlo na milion kousíčků................"Miláčku proboha,co se stalo??" ozvalo se zezdola....."Promiň zlato je toho na mě moc! Mám o tebe strach a tak mi ujely nervy a a rozbil jsem zrcadlo" oznámil jsem Jam ,když jsem sešel do obýváku......ale lhal jsem.z části jsem opravdu lhal.měl jsem o ní vážně strach ale rozbít zrcadlo mě přinutily vzpomínky na něj....
Ten večer jsem se rozhodl.........dál na svým těle nemůžu mít něco od něj, musím se věnovat rodině. Je sice fakt, že jsem na ní měl ještě dost času protože je mi teprve 25, ale stalo se a já za to teď musím nést zodpovědnost........
Ráno jsem se oblékl a vyšel jsem do pochmurného rána. Blížil jsme se k novému tattoo salonu, kterej byl nedaleko od nás. Chtěl jsem předělat celý to tetování od něj...zapomenout. !
Už jsem byl blízko. Zdálky na mě svítil nápis : "Nataly´s art room " To muselo bejt ono. Jinak tu bylo už jen občerstvení a nějakej obchod se sportovním oblečením. Přiblížil jsem se ke vchodu a lehce jsem zatlačil na kliku. ...vešel jsem dovnitř. Uvnitř seděla mladá holka, byla moc hezká......seděla u stolku, u nohou jí ležel pejsek. Ještě ani nezpozorovala,že jsem vstoupil. .....Chvíli jsem si jí ještě prohlížel......četla si Kerrang! a celou tu atmosféru doplňovala hudba........Evaline. "Čáu chci si nechat předělat tetování!" spustil jsem najednou ..ten její pes se najednou rozštěkal "Sissi místo...a hned!" okřikla svýho hafana a ten jí okamžitě poslechl "Tak fajn tady si něco vyber a až budeš vědět, co chceš, tak ti to vytetuju." prohodila a zase se začetla do časopisu. Asi po hodině jsme nadšeně vyjekl : "Joo tohle, to je ono!" podívala se na mě a usmála se. Měla vážně moc milej úsměv....ale moje srdce nepatřilo jí....."Sissi zústaň tady a ty, ty...no..." "Frank, jsem Frank" .."No a Franku ty pojď sem vedle." sedl jsem, si na křeslo a ona začala překreslovat motiv, kterej jsem si vybral........."Proč už necheš to , co tam máš?" zeptala se mě "Ani nevim, jak se jmenuješ a mám ti odpovídat?" " Jsem Naty, Nataly....." "Ok takže Naty...prostě mi to tetování dělal někdo na koho chci zapomenout!" "Najednou upustila tužku na stůl! "Chceš na někoho zapomenout a já mám ničit to co vytvořil?" "Jo přesně tak!" To neudělám!" ...."Ale proč? si přece profesionál! Musíš to udělat!" "Jsem profesionál, ale taky člověk! Neudělám to !" zlostně se na mě podívala. Měla tak pronikavé oči, že jsem jí celej příběh vylíčil. Ani nemrkla a pozorně mi naslouchala............."No a tak jsem ho už prostě neviděl a bolí to!" ......poslední věta....Chvíli mlčela a hleděla kamsi mezi katalogy s tetováníma. "Noooo"....prohodila po chvíli...."Franku ty seš magor! Je sice krásný, jak se o tu svojí staráš, ale je to na úkor tebe!! Ničíš svůj život kvůli tomu abys nezničil ten její a nakonec to stejně dopadne tak, že budete nešťastný oba.!" Ta holka mluvila tak přesvědčivě, klidně, rozumně! "Takže co mi radíš udělat?" "Ne to nemůžu !!! To je na tobě....já ti jen řekla co si o tom myslím". Cejtil jsem z tý holky takovou pohodu..."Děkuju Naty, ale už musím jít, myslím ,že bych měl něco udělat" "Ahoj Franku a držím palce!" usmála se a já jí vlepil pusu na tvář....pak už jsem vyběhl ven a utíkal domů........Zavolal jsem pár známejm z vyších míst a bylo to......... (heh to jste zvědaví co , že jo ?! )
Gee
Probudil jsem se do dne, kdy všichni chtěli oslavovat moje narozeniny, jen já ne......znechuceně jsem se vyhrabal z postele. "sakra to už je jedna?" nechápal jsem ..sešel jsem dolů a tam už se to hemžilo lidma.kluci od Lyn z kapely, nějací kluci ode mě a tak po různu .....Lynzi se ke mě hned přitulila.......pojĎ si rozbalit dárky..Měl jsem tam nějaký nový hadry, žertovný předměty a tak podobně....."joo Gee a málem bych zapomněla tohle ti ještě dneska přišlo...expres!" dychtivě jsem do ruky vzal obálku co mi podávala a začal jsem jí trhat. Rozbalil jsem to a spatřil jsem kopie svých komiksů...nechápal jsem.rychle jsem to prolistoval a na konci byl papír Vážený pane Wayi, jsme velice rádi, že jste nám zaslal vaše kresby. Prošli jsme to s porotou a usoudili jsme, že budeme velice rádi, pokud by jste s námi spolupracoval. Pokud stále máte zájem, ozvěte se nám na......
...nechápal jsem to! jak se mohli k tak známý společnosti dostat moje amatérský komiksy???!!!Kdo je tam poslal? Začal jsem zmateně hrabat v roztrhané obálce.vypadl z ní malej lísteček : Ti co tě milují jsou jako hvězdy : Ne vždy je vidíš, ale víš, že tu jsou . F. ..........
Ef, Ef.......Frank.bože ano říkal jsem mu jak bych si přál jednou vydat vlastní komiks a on.... "Gee od koho to je a co je to????" všichni se na mě hrnuli jako včely na med......"Ale nic" ."Nic.... a proč máš skleněný oči?" to už jsem nevydržel a svírajíc ten štos papírů......odběhl jsem do ložnice.......Znova jsem si četl ten vzkaz.....ti co tě milují..hvězdy...Frankie......... On na mě nezapomněl..........byl to ten nejkrásnější dárek, co jsem mohl dostat.......Snažil jsem se vybavit si jeho tvář, ale už se mi jemně rozostřovala......dlouho jsme ho neviděl....."Gerarde co se děje? je to přece tvoje oslava! to hodláš celej den strávit tady?!"...."Jo přesně to mám v plánu ! Promiň, jdi se dolů bavit!" odsekl jsem Lynzi.
Frank
Bylo právě 23. a já věděl že se dneska Gee žení. Netuším, jestli mu došel můj dopis. Věděl jsem že o mojem smutku jsem nemohl mluvit s Jami. Nechápal jsem proč.ale vyšel jsem ven.Můj cíl byl jasnej.........šel jsem jednou mě už známou ulicí......zatlačil jsem na kliku........
"Sissi...místo!" uklidnilo mě když jsem slyšel ten hlas. "Ahoj Naty, máš minutku?" "No jo ale za chvíli mi přijde zákazník." praskla bublinu a odložila časopis "Nic ti předělávat nebudu abys věděl!" "Nechci! Přišel jsem jako kamarád! " "Jako co?" zasmála se..."Vím jen jak se jmenuješ a co tě potkalo!" "No fajn,ok ale já potřebuju pomoct.on, on se dneska žení........smutně se na mě podívala........zavřela obchod a odvolala zákazníky na celej den. Dlouho jsme probírali můj i její život.taky to neměla jednoduchý.....stejně jako já...."Víš já.... mám dítě na cestě a v dálce někoho ,koho opravdu miluju.....a mysli si o mě že jsme zvrácenej.ale nejsem.nemůžu za to že miluju.....!!" zase jsem se rozplakal.....i ona najednou začala ze svých tváří otírat slzy........její pejsek přiběhl k nám.jak už to bývá, vycítil smutnou atmosféru.........."Nemyslím si, že si zvrácenej! Seš fajn kluk a měl bys s celou tou věcí něco dělat! To je má rada!" najednou jsem ve svým těle ucítil, že se stává mojí kamarádkou" Vyslechla mě,poradila mi a neodsoudila mě ........"Naty to je hrozný, kolik že užje?" "Za chvíli budou čtyři" "On, už...víš no on už se to on" "Už se oženil vid?!" dořekla to za mě....
"J-j-j-j .....j.....jo!" byl jsem na dně.............V uších mi znělo : Gerarde Arthure Wayi berete si zde přítomnou.........................

Special Chapter - Lymia 2

29. září 2007 v 18:18 STORY New Tattoo
Znáte to, nic se nemá přehánět, takže tohle bude opravdu jen tak stručně, aby to opět trošku zapadlo do děje:-)
Jamia
Když jsme s Frankem seděli v taxíku, napadlo mě, že to všechno zavolám Lynzi. Aspoň se budeme moct rozloučit! Sice se nám večer situace trošku vymkla z rukou ,ale bylo to příjemné oživení mojeho vstahu s Frankem. Když jsem jí zavolala, byla z mojeho oznámení nadšená a se schůzkou souhlasila. Frank nebyl zrovna dvakrát nadšenej z toho, že musí všechno zabalit sám, ale věděl, že protestovat nemá smysl! ....Šla jsem do koupelny. Make up nenosím, tak jsem jen trošku zvýraznila řasy a na rty jsem si dala malinovej balzám. Oznámila jsem Frankovi, že snad přijdu brzo a ať to tu všechno zvládne sbalit a zabouchla jsem.
Prolítla jsem hlavní ulicí a obchodním centrem. Už jen kousek a budu u pizzerie. Zase mě začaly chytat křeče, tak jsem na chvíli zpomalila krok. Přijdu asi o něco později,ale Lynzi to pochopí.....
Lynzi
Bylo to super, že Jamia bude mít mimino! Sice nevim, jak otcovství zvládne Frank, ale snad to nějak společně zmáknou! Je to škoda, že už dneska letí domu ! To s Jam bylo doost hustý! Líbilo se mi to a jí asi taky. Kdyby tu bydlela, mohlo to bejt fajn! ..A sakra, kde je?! Už tu dávno měla bejt!.....Přišla asi s desetiminutovým spožděním. "Ahoj Lyn, promiň, zase mě chytly křeče." nebylo mi dvakrát příjemný tohle slyšet.....čeká dítě a za chvíli má letět domu..ježiš..na co to myslím? vždyť za chvilku budu Lyndsey Way!!!! "Víš co jdem si sednout támhle do parku a pokecáme jo?Musíš mi říct, jak to všechno probíhalo a co na to Frank a tak!" Pokusila jsem se sama sobě nalhat,že je to jen nějakej skrat, že mi vadí že jam bude mít rodinu a že letí pryč. S nadšením mi začala všechno vyprávět. Hltala jsem každý její slovo, měla příjemnej hlas. "Ježiši to už je hodin" polekala se najednou Jam. "Musím už jít" Naposledy jsem chytla její tvář a políbila jsem jí "Maliny jo?" zasmála jsem se a ona také "No joo to víš, hezky voní" Pak jsme se ještě jednou dlouze políbily a zůstaly jsem na sebe mlčky zírat. Objaly jsme se a rozbrečely jsme se Já sice nebyla typ, co by byl nějak silně emotivní, ale tohle mě fakt dostalo. Nebyla to láska, ale silný pouto s troškou extrému. Jam si otřela slzy "Tak, tak mi někdy brnkni, číslo máš, já už fakt musím!" "Jo zavolám, to je jasný, šťastnej let!" Taky jsem si otřela slzy a kráčela jsem domů. Aspoň, že tam bude Gee. Obejme mě a bude mojí oporou...oporou ve chvíli, kdy mě musela opustit dobrá přítelkyně.................

New Tattoo 13

29. září 2007 v 16:57 | Pája |  STORY New Tattoo
Předem upozorňuju že tohle NENÍ poslední díl New Tattoo, i když to tak možná chvílema bude působit!!!! Asi to bude i dost dlouhý :-) Enjoy it !
Gee
Ten den už jsem Franka neviděl. Lynzi okolo mě pořád poskakovala, vyptávala se jestli nechci tohle nebo támhleto....i když se ode mě nevzdálila na delší dobu jak na minutu, tak jsem se cejtil hrozně prázdnej a sám. Co asi teď Frank dělá? Nejspíš se s Jam taky dívají na televizi, jí večeři, možná si i otevřeli láhev nějakého dobrého vína. Pak půjdou do ložnice .a .a ...ne! Nechci na to myslet, ta představa se mi hnusí!
Ani druhej a třetí den jsem Franka neviděl, neměl jsem ale odvahu mu zavolat. Lynzi sice byla někde s Jamiou venku, ale ani jí jsem se na Franka neodvážil vyptávat. Měl jsem pocit že by mě hned prokoukla proč se na něj ptám Přece jen má odjet až za tři nebo čtyři dny, takže mám ještě dost času! Najednou se v kuchyni rozezvonil telefon. Lynzi zrovna chystala oběd, takže byla rychlejší a zvedla to ona. "Halo, ahoj, co se děje? Prosím tě mluv pomaleji. Sakra já to myslím vážně! Vůbec ti nerozumím!" kdo to sakra mohl volat? Lekl jsem se jestli Frankovi něco není...."Cože? Kecáš?! No to je super zpráva ne?! Gratuluju!" panebože ať už zavěsí a řekne mi, kdo to volá! Komu sakra gratuluje? A proč?!" "Hele tak jo, sejdeme se odpoledne a budeš mi to vyprávět celý od začátku jo?!Papapa, už se těším!" sotva zavěsila telefon už jsem na ní volal. "Kdo to byyyyl?" "To byla Jamia!" v tu chvíli jsem stuhnul a polilo mě horko...."A proč, proč si jí gra-gratulovala?"......
Frank
Vzbudily mě podivné zvuky a rána. Rychle jsem se probral a došlo mi, že Jamia není vedle mě "A ku*va, Jam kde si?!" ..Nic, žádná odpověď, jen jsem zase zaslechl z koupelny ty divný zvuky.Rozrazil jsem dveře. Jamia se vysíleně držela záchodové mísy a zvracela. Přiskočil jsme k ní" Zlato, co se ti stalo?" "Já nevím Frankie, bylo mi divně už včera a měla jsem křeče a teď mě probudilo zvracení!" "Radši zajedem k doktorovi, pojď pomůžu ti vstát!"....do nemocnice jsme jeli asi hodinu, protže jsme 3krát zabloudili. Nakonec jsme ale byli na místě. Na příjmu bylo horzně moc lidí, ale nakonec jsme byli na řadě my. Jami popsala svoje problémy "Slečno a nejste těhotná?" zeptala se ta sestra " Těhotná?Ale kde pak , to je vyloučený!" usmála se Jam. Tak dobrá, ale stejně vás raději hned pošleme na Gynekologii, možná jste nachlazená nebo máte nějaký zánět a to může být nebezpečné!" pak nám ta sestra ještě popsala jak se tam dostaneme a dál si nás nevšímala. Tady naštěstí byla volná čekárna, tak šla Jam dovnitř.
Jam u doktůrka
"Slečno Nestor, s potěšením vám můžu oznámit, že budete maminka! Problémem ale je, že jste už ve třetím měsíci a to už nelze provést interrupci!" "Ve třetím co? Musel jste se splést, nemůžu bejt těhotná!" Jamia začala hrabat v kabelce, rychle vyndala peněženku a našla malej menstruační kalendářík "No tak sakra vidíte to? Podívejte se sem!!!" zmateně ukazovala doktorovi menstruační záznamy za poslední tři měsíce! "Víte slečno Nestor, jsou i ženy, které otěhotní a normálně menstruují až třeba do pátého měsíce!" "Takže já, já budu mít miminko? My s Frankem budem mít miminko?!" ještě jednou se pro ujištění zeptala doktora "Přesně tak, ještě jednou gratuluji!" Jamia už si konečně začala uvědomovat celou situaci a do očí se jí vehnaly slzy štěstí! Zmateně si je utírala rukávem bundy. "Tady máte maminko kapesník, nestyďte se jsem na ta zvyklý! Musím vás ještě poprosit abyste tady v ordinaci u mě počkala na výsledky. Moc se mi nezdají ty vaše křeče! Zatím si tady vemte nějaké brožurky pro prvorodičky, může vám to velmi pomoct, jsou tam zajímavé informace!" Jamia se přesunula k malému kancelářskému stolu a házela letáčky do kabelky. Asi za deset minut vešla sestra a podávala doktorovi nějaká lejstra. Důležitě do nich hleděl, něco si mumlal a drbal se na plešce. "Slečno vy jste tu na dovolené že?" "Ano jsem ale jak to souvisí s.." "Vaše výsledky se mi ani trošku nelíbí! Musíte hned odjet domů, zaregistrovat se u gynekologa jako těhotná a každý druhý den budete chodit na vyšetření. Jinak byste o miminko mohla přijít." Vyděšeně se na doktora podívala "Proboha jen to ne! Sotva jsem se vzpamatovala z toho že nějaký mimčo budu mít a hned o něj zase přijít?! To ne! Poletíme domů ještě dnes!" "Opravdu je to to nejlepší, co můžete udělat! Teď už vás nebudu zdržovat. Myslím, že byste to měla jít oznámit otci. "Ano, ano máte pravdu, musím to jít oznámit otci!...otci !!!"
Frank
Sakra co s ní může bejt? Je tam už víc jak 25 minut. Snad to není nic hroznýho. Byl to pro mě divnej pocit stát jako chlap u ženskýho doktora, ale strach o ni mi nedovolil opustit čekárnu. Najednou jsem si zase vzpomněl na Geeho. Poslední dva dny jsem nenašel odvahu mu zavolat. Bál jsme se, že už ho zase do svých spárů pevně upoutala Lynzi a na mě zase zapomíná.A asi to byla pravda, protože ani on se mi neozval. Teď jsem ale cejtil úzkost z toho, že netuším co se děje s Jam a potřeboval jsem jeho podporu. Nebo prostě jenom slyšet jeho kouzelnej hlas. Začal jsem vyhrabovat věci z batohu na sedačky vedle mě. Několik dam ve středních letech mě pohoršeně pozorovalo. Sakra proč musí bejt telefon vždycky až na dně?! No aspoň že jsem ho vůbec našel, většinou ho totiž pokaždý zapomenu doma. "Do p*dele!" zařval jsem zlostně přes celou čekárnu "Ššš maldíku!" okřikla mě jedna z dam. Jak jsem ale měl bejt ticho, když můj telefon byl vybitej?! Proč zrovna teď?! Začal jsem hledat nějaký drobný. Určitě tu někde v nemocnici musí bejt telefonní budka. Náhle se ale otevřely dveře ordinace a vyšla Jam. Měla strašně zvláštní výraz. Nedokázal jsem z něj nic vyčíst. Zdálo se mi, že má rudé oči od pláče. Rychle jsem k ní přistoupil. "Jami, tak co? Co s tebou je?" opět se jí v očích zaleskly slzy. "Franku, Frankie.....miláčku ...budeš tatínek...už za šest měsíců!" šok, píchlo mě u srdce, zrychlil se mi dech, nevěřil jsem tomu, co mi právě oznámila. Stála naproti mě a čekala na mojí odpověd! ..Já mlčel. "Frankie slyšíš?! Budeme mít miminko? Copak nemáš radost?!" pochopil jsme že chtě nechtě se musím přemoct k nějaké kladné odpovědi. "Bože to je skvělý! Mám radost!" rychle jsem jí objal aby neviděla jak můj nucenej úsměv hned zmizel. Kráčeli jsme ven z nemocnice. Jam se usmívala,...co usmívala, celá zářila. Jednou rukou mě pevně držela kolem pasu, druhou měla majetnicky položenou na mé hrudi (víte jak to myslim ne?!) Došli jsme k taxíku a jeli jsme zpět k hotelu. Hned tu "skvělou" zprávu volala Lynzi a dál mi cestou líčila co jí doktor řekl, a že bude muset často na kontroly... až se dostala k tomu nejhoršímu ....."Až přijdeme do hotelu, tak musíme balit! Teda ty bys mohl sbalit, já ještě slíbila, že se skočím rozloučit s Lynzi! Doktor řekl, že musíme hned domů! Teď je 11 a letadlo nám letí přesně ve dvě! To je dost času na to abys to stihl zabalit lásko...to víš, já se teď musím šetřit!" Když to dořekla škubl jsem sebou tak silně, že jsem narazil na okýnko. "aaauu...sakra jak to myslíš odjet dneska?To nemůžeš k doktorovi tady?" "Bohužel ne!" Bohužel ne....po tom co vyslovila tahle dvě slova, celej můj svět se začal rozlítávat na malý kousíčky a vítr bolesti je roznášel do všech světovejch stran.Do srdce mi klovalo snad tisíc supů a nebyl tu nikdo kdo by je ode mě odháněl. Když celej tenhle mučivej proces skončil zastavením taxíku před hotelem, už z něj nevystupoval ten kluk, kterej do něj nastupoval. Z auta teď vystoupil prázdnej obal zmasa a kostí. N však duše nebo srdce! Tyhle dvě věci já už totiž neměl! Byly mi ukradnuty! Rozdupány, rozsápány, zničený! Byl jsem prázdnej. Ani nevím, jak jsem se dostal do hotelovýho pokoje.....jak říkám....obal!!! nic víc..robot, automat......"Franku já užmusím letět za Lynzi, skusím se vrátit co nejdřív, o vše se tu postarej a nikam nechoď ať se pak nemusíme hledat!" zabouchla dveře a odešla. ...Proč je to tak nesparvedlivý, ona se s kamarádkou může rozloučit a já s Geem ne?! Ale proč sakra.?! Teď už nemůžu přemejšlet o tom, jestli se ztrapním nebo ne , když mu zavolám...ted jsem mu MUSEL zavolat. ..A do hajzlu! Kapsa mojí bundy byla prázdná. Telefon mi musel vypadnout v taxiku. Tohle už na mě bylo moc. Byla to poslední kapka. Bezmocně jsem sjel po zdi k zemi a schoulil jsme se do klubíčka.......
Gee flashback
"No tak už mi řekneš k čemu si jí gratulovala? Má narozky?" "Ale néé blázínku, něco lepšího!" začalo ve mě hlodat, jestli jí náhodou Frank nepožádal o ruku "No tak, jsem zvědavej!" "Jami je těhotná! Je ve třetím! To je skvělí, nemyslíš zlato??!!" "Těho..?Cože? Ve třetím? To přece není možný!" "Nojo už je to tak, někdy se to prostě zjistí až takhle pozdě!" Nevěřícně jsem koukal z okna. Modlil jsem se aby Lynzi řekla, že kecá, že to není pravda místo toho řekla něco jinýho "Ale má to nějak rizikový, tak musí dneska letět domů! Jdu se s ní rozloučit a ty nezapomeň na schůzku s tím agentem na hypotéku! Nechci aby nám sebrali barák!" "Dneska???" "Jo dneska slyšel si mě s tím agentem?" "V kolik hodin?" no za hodinu a půl tam máš bejt!" "V kolik letí?" "Gerarde ty seš uplně mimo sakra!!! Letí ve dvě a ne že nepůjdeš za tím chlápkem,jasný?! Už musím jít!".....tak tohle bylo hrozný. Cejtil jsem se jako nikdy před tím. A nejvíc mě ničila okolnost, že se s ním ani možná nestihnu rozloučit!!! Vždycky jsem si myslel, že sem silnej, že mě jen tak nic neskolí, nezlomí...nakonec se to podařilo 150-ti centimetrovýmu klukovi. Pokusil jsem se slzy udržet pevným s tisknutím víček, ale nepomohlo to.......Šel jsem do sprchy a celou hlavu jsem si zalil studenou vodou abych se probral....musím zavolat Frankovi a nechci aby v mém hlase slyšel slzy....ještě jsem se trošku osušil ručníkem a vytočil jsem jeho číslo........."Volaný účastník....."Ku*va, ku*va , ku*va! Proč má zrovna teď vypnutej mobil!" Zlostně jsem v ruce zmáčkl svůj fakt dost drahej mobil a vši silou jsem s ním praštil o zem...rozpadl se na několik částí, stejně jako můj život. Neměl jsem už ani čas zajet za ním do hotelu, musel jsem se chystat k tomu agentovy, kdyby nám sebrali dům, neměli bychom kam jít...Vyřídím to s ním rychle a pojedu za ním! Já to musím stihnout za každou cenu!
Fee
Asi hodinu jsem ležel na studené zemi a vzlykal jsem, chtěl jsem se tomu postavit,ale neměl jsem na to dost sil.Já už vlastně sílu neměl vůbec... Věděl jsme ,že se každou chvíli Jam asi vrátí a tak jsem se rychle dal do balení. Nic jsem neskládal, jen jsem to házel do kufrů. Každičkej kousek oblečení, který jsem balil bylo neúprosně pokropeno mojema slzama. Najednou se odemkly dveře do pokoje a vešla Jam. Okamžitě hodila kabelku a kabát na zem a přiběhla ke mě "Lásko co ti je?" ani nevím, jak mě to tak rychle napadlo. "Alee volali mi z domova že mi umřel kamarád ze střední. Nějak mě to vzalo!" "Proboha broučku to je hrozný!" pohladila mě a lítostně mě objala. "Jo je to hrozný!" smutně jsem vzdychl."Běž se umýt zlato, musíme vyrazit. Jo a pozdravuje tě Lynzi!" "Hmm" zabručel jsem a šel jsme si omejt obličej. ..Pak už šlo vše rychle...........Zmatený vynášení kufrů, kontrola jestli máme vše a podobný blbosti. ...Následovala cesta na letiště. Stáli jsme v hale plný lidi, co se někam poblázněně hnaly. Pořád jsem marně doufal, že bych tu někde Geeho mohl spatřit, že by se se mnou přece jen přišel rozloučit ,jako to vždycky bejvá v těch praštěnejch filmech. Rozhlížel jsem se do všech stran, bylo mi jedno, že vrážím do lidí a šlapu jim na nohy. Chtěl jsem ho aspoň napoíseldy vidět. -...chtěl jsme mu poděkovat za nejkrásnější dva dny moje ho života! Pak jsem v davu spatřil postavu v černém, tmavé vlasy...byl to on."Gee, Gerarde počkej!" odpojil jsme se od Jam a rozrážel jsem lidi abych se k němu dostal co nejrychleji! položil jsem mu ruku na rameno a on se polekaně otočil "Promiňte, známe se?" "Sakra omlouvám se, s někým jsme si vás spletl!" nebyl to on, jen jsem ho už nejspíš viděl všude. Z dálky se ozval hlas Jam. "Frankie , co šílíš honem musíme si nastoupit!!Halooo tady sem!" mávala ..s hlavou sklopenou jsem se vracel k ní...ještě naposledy jsem se otočil a rozhlédl jsem se po celé hale jestli ho někde nespatřím.............Nebyl tu.......Nasedli jsme do letadla. Měl jsme sedadlo u okýnka. Bezpřítomně jsem koukal na terasu kam se symbolicky chodili loučit příbuzní a známí s těmi co jim odlétali. Pozorovali odtamtud jak se letadlo vzdaluje a hromadně tam plakali.....teď tam bylo vidět pár hlav vykukujících přes zídku, která bránila tomu, aby někdo spadl dolů. Letušky už rozdávaly poslední pokyny pro cestující a letadlo sebou začalo cukat. V tom jsem něco uviděl..........na zídku té terasy se začal někdo šplhat..........postavil se na ní a mohutně začal mávat rukama.....byl dost daleko na to, abych mu viděl do obličeje, ale dost blízko na to abych poznal, že je to kluk a je v černém.....byl to on určitě to musel bejt Gee!!! Pořád mával a mával........někdo ho začal tahat z té zídky dolů..asi ostraha....přesto jsem ve vzduchu ještě naposledy uviděl jeho mávající ruku .......Přitiskl jsem svojí dlaň na okýnko letadla....na rozloučenou...naposledy......zase jsem plakal a ruka mi bezmocně sjela z okýnka dolů..........."Frankie je mi líto, že ten tvůj kamarád umřel" "Jo mě taky Jami".....kéž bys věděla, že nikdo neumřel........................

Once Upon A Rose 8

29. září 2007 v 16:30 | FraGee |  STORY Once Upon A Rose
Z nejasného profilu zaznamenával Gerardovi rysy.
"Jak se to k čertu stalo?" zasyčel Gerard, rozbil jeho snění. Ústa naznačila sotva zachytitelný úšklebek a jeho hlas záblesk zuřivosti. "Je to zábavné, že?" V Gerardových očích se zableskla zlost. Už nebyl tak vystrašený a v šoku jako chvíli předtím. "Mám vystoupení, pane Frankie. Krom toho, takové teploušské jméno jsem neslyšel od doby, kdy Johny Cash zpíval o klukovi, který se jmednoval Sue. A navíc to není vůbec zábavné. Ani trochu." Hlas se mu chvěl vzdorem a nejistotou. Polkl. "Ach." vzdechl s pláčem Gerard. "Ach, a co teď?
Zdrsnělým ukazováčkem naklonil Gerardovu tvář k sobě a Gerard se nebránil.
"Nevím," konečně vyslovil Frank. Když se Gerardovi oči přivřely hněvem, znovu opakoval. "Nevím."
Chvíli se Gerard ani nepohnul. Pak mu poklesla ramena a ruce složil do klína. "Ach." vzdech, vztek opět opustil jeho hlas.
Frank viděl, že Gerard vypadá velmi zničeně a bolestně zranitelně. Opatrně, pomalými jemnými pohyby pokryl svou rukou Gerardovu pěst.
"V tom bludišti je něco tajemného," pronesl Frank klidně. "Má vlastnosti, kterým sám nerozumím. Věřím, že jsou magické, nadpřirozené."
"Jinými slovy, " Gerard se trochu usmál. "Nic o tom nevíte?"
"Tak jest," zasmál se vesele.
Gerard se najednou napřímil. "Vůbec vás to nepřekvapuje? Dostali se sem bludištěm i jiní lidé?"
Z paláce sem dolehly úryvky hudby, plné tóny bubnu s vypnutou kůží, vysoko naladěné flétny a sytě zbarvené loutny. Smích a řinčení kovu o kamennou podlahu pronikali hudbou. Kdesi v cihlových stěnách štěkal pes.
Frank vstal. "Král nás očekává" Rysy mu ztvrdly v záhadném úsměvu. Gerard si upevnil obvazna ruce a vstal. V tomto čase byl Frank Anthony, vévoda z Iera, jeho jediným přítelem na zemi.
Veliká hala zářila pod pochodněmi a svícemi velikosti malého stromku. Neronvoměrné osvětlení vytvářelo obrysy stínů, rohy zůstaly tmavé, ale střed místnosti žhavě zářil. Dlouhá prkna pokrývaly zlatavé poháry a kulaté chleby. Mladí chlapci, ještě skoro děti, kupili velkoryse jídlo na hrubá prkénka i elegantnější mísy a talíře a pokorně se ukláněli a posluhovali.
V hale bylo navzdory ohňům a pochodním sychravo, vlhko zalézalo do kostí a prosycovalo každý kousek rozlehlé místnosti. Všechny stěny, ať kamenné či dřevěné, vyzařovaly mrazivou vlhkost. Venku bylo mnohem příjemněji než uvnitř.
Muži a ženy, zahalení v sytě zbarvených látkách, seděli u jednoduchých stolů a pozvedali poháry, rozlévali po stole víno a pivo a bouřlivě se smáli. Nad jídelnou, v podkroví vyčnívajícím nad halou, hláli muzikanti v zelenobílých tunikách píseň za písní.
Byla to scéna organizovaného zmatku. Velké kusy pečeného masa a další podnosy s pochoutkami se zvedaly nad hlavamis klobouky a složitými účesy, psi se potulovali, kam se jim chtělo, a vděčně chytali kosti, jež jim házelo smějící se panstvo. Jedna žena s úplně černými zuby zvrátila hlavu a chraplavě se chechtala a její společník jí cvrnkal do pusy sušené ovoce. Jiný hodovník napichoval malou, drahokamy ozdobenou dýkou kus chleba jako vidličkou.
Gerard se pokusil o útěk, ale Frank ho pevně držel a strkal před sebou k vyvýšenýmu stupínku, kde největší muž kterého kdy Gerard viděl, tloukl pěstí do stolu. Všechno na něm vypadalo příliš velké a přehnané, jakoby ho nafoukli, aby všichni ostatní vypadali ve srovnání s ním nicotní. Po pravici velkého muže seděl Thomas Howard, vévoda z Norfolku, a rozvášněně mluvil, rty mu kmitali šílenou rychlostí. Zdálo se, že velký muž Norfolka ignoruje, soustředěně dělal co největší rámus, jak mlátil drahokamy pokrytou rukou do stolu. Jeho oděv vypadal přepychověji, než si kdy mohl Gerard představit. Drahými kameny a zlatým brokátem zdobený vínový kabátec byl prolamován do geometrických vzorů, jimiž probleskovala bělost košile. Na hlavě mu seděl kulatý klobouks pérem a se shluky perel, které se rozkmitaly, když souhlasně zaburácel na kroužícího tanečníka.
Výjimemečnou tvář velkého muže pokrýval dokonalý, krátce zastřizený rodý vous kolem překvapivě malých úst pos masitým nosem. Oči pod načervenalým obočím a těžkými víčky vypadaly malé. Rámovaly je řasy tak světlé, že se daly stěží postřehnout. Muž zakrýval výhled na obrovskou tapisérii cválajících a zápasících jednorožců. Stůl pokrývala další tapisérie, ale vzor na něm Gerard nerozeznal. Vyvýšený stůl byl jako jediný vybavenen pokrývkou ostatní stoly byly jen holé dřevo.
Frank k němu promluuvaltichým hlasem. V ruchu, jenž kolem panoval, většinu slov Gerard nezachytil. Vypravoval o své minulosti. Z venkovského šlechtice byl povýšen během deseti let až na vévodu. v turnajích se stal oblíbeným soupeřem samotného krále. Rád hrál královský sport tenis a s králem často navštěvoval hudební salón.
Gerard přikývl a přitom pozoroval, jak se důstojně vypadající pán hluboce sklonil k velkému muži, sebral velký čtverec plátna a uvázal jej kolem mužova krku jako bryndák.
Gerard se začal chichotat. "To je jako večeře v restauraci Sizzler's, kdy se za jednotnou cenu můžeš sníst kolik toho zvládneš." šeptal Frankovi, ale ten se jen zamračil.
"Drž jazyk za zuby, Gerarde" varoval ho. "Když tě král požádá, abys promluvil, buď stručný. Neříkej nic, co by tě mohlo prozradit."
Gerard kývl na souhlas a s úžasem si prohlížel mohutného muže, jak pozvedl k ústům cosi, co připomínalo celou nohu nějakého zvířete, a pustil se do pečeně malinkými žlutými zuby. Odtrhl z ní ohromný kus masa a vysloužil si sborový potlesk. Pokývl, s otevřenou pusou žvýkal a s požitkem slintal.
Velký muž, uvědomil si Gerard byl král Jindřich VIII.. Tohle nebylo nějaké představení v divadle nebo živý obraz v zábavním parku. Před sebou viděl skutečnost, doplněnou o psy pokousané od blech a vínem polité koberce na podlaze.
Došli k pódiu a Frank je usadil na jednom konci stolu pokrytého látkou. Ihned se objevili mladí služící, cinkali kovovými talíři a nalévali husté víno do ornamenty zdobených pohárů.
LondonBaby066.jpg Hampton Court, where Henry VIII and George II resided often image by hilaryabroad
Hampton Court

New Tattoo 12

29. září 2007 v 14:47 | Pája |  STORY New Tattoo
Frank
Ve sprše jsem na sebe pustil studenou vodu. Bláznivě jsem si myslel, že mi snad zamrazí všechny problémy, starosti, smutky, prostě vše zlé co v sobě nosím jako těžké břímě. Samozřejmě že žádnej můj bol se neodplavil, akorát jsem se začal klepat zimou. Přidal jsem teplou vodu...ale smůla, žádnej efekt se nedostavil. Stále tekla ledová voda, tak jsem se rychle namydlil. Už jsem chtěl bejt v teplejch peřinách postele. Nahmatal jsem ručník, kterej jsem předtím hodil přes dveře. Jelikož jsem byl jako obvykle zase děsně šikovnej, tak byl celej mokrej od sprchy. Místo toho aby mě aspoň trochu zahřál, tak mi byla ještě větší zima. No tak Franku, buď chlap, už si jen vyčistíš zuby a čeká tě teplá postel...Sklonil jsem se k umyvadlu, že vyplivnu pastu. Zaslechl jsem něco za sebou na dlaždičkách. Podíval jsem se do zrcadla a uviděl jsem Gerarda. Ani mě nedovolil doříct mojí otázku co tu dělá "Nemohl jsem to bez tebe dole vydržet"..... Co si sakra myslel, že mu na to řeknu?! Dneska jsem ho už nechtěl vidět a on si takhle přijde a ......"Frankie máš úplně modrý rty, cos v tý sprše prosím tě dělal?" "Ále nic"sykl jsem na něj a spláchl jsem si z pusy poslední zbytky zubní pasty. Najednou jsem po svém prokřehlém těle ucejtil krásnej pocit tepla. Znovu jsem pohlédl do zrcadla. Gee mě zezadu pevně držel, ruce kolem mého pasu a snažil se mě zahřát. Jeho horkej dech na mém krku byl taky moc příjemnej. Jen jsme tak mlčeli a dívali se do zrcadla. Gee měl hlavu položenou na mém rameni a hleděl do zamlžřeného zrcadla (Hm studenou vodou se to asi těžko zamlží ale detail )... On se díval na mě...já na něj. "Pořád se třeseš, pojď, nestůj tu v tom mokrým ručníku, akorát nastydneš!" "Ježiš Gee, teď si mluvil jak nějaká mamina, to už mi nedělej!" "Tak promiň" ..atmosféra už nebyla tak hustá jako před chvílí. Cítil jsem se líp, až na tu zimu, která byla fakt zničující. Šel jsem tmavou chodbou k ložnici. Na prkenné podlaze jsme za sebou slyšel Gerardovo kroky. Neotáčel jsem se. Vešel jsem do ložnice a chtěl jsem si ze skříně vytáhnout nějakou mikinu na spaní. (né že by normálně spával v mikině,ale teď mu je moc kosa XD ) Najednou jsem cejtil Geeho ruce na bocích Zmáčkly mě silněji a já pochopil, že mi nedovolují jít ke skříni, ba naopak táhnou mě do nadýchaných peřin. "Gee, ale já..." "Copak já tě nemůžu zahřát stejně jako nějakej svetr?!" dál už na nic nečekal a hodil mě na postel. Rychle se se mnou začal zachumlávat do peřin a dbal na to, aby mi ani kousíček promrzlého těla nekoukal ven. "Už jen poslední detail a bude ti krásně teplo Frankie!" "Detail, jakej detail?" v zápětí jsem pochopil. Ucítil jsem Geeho ruku na podbříšku a pak na ručníku. Obratně ho ze mě odmotal a z pod pěřiny hohodil na zem. "No co na mě tak zíráš? Přece nebudeš spát v mokrým!" na jeho oznámení jsem neměl žádnej argument. Pevně se ke mě přitiskl....nebyl v tom ale žádnej chtíč. Snažil se mě jen zahřát. "Děkuju Gee" "Pro tebe to rád udělám, vždyť to víš!"
Gee
Cejtil jsem povinnost Franka zahřát a tak jsem se na něj víc přitiskl. On byl nahý,ale já měl oblečení. Neměl jsem teď potřebu ho hladit nebo s ním dělat něco víc. Jen jsem ho ochranitelsky držel a zahříval. Do mojeho těla přes slabé tričko začala prostupovat zima z Frankova těla. Podíval jsem se na něj, měl zavřený oči. Jeho rty už pomalu začaly nabírat normální barvu. Z lehka oddechoval. Už mu asi bylo tepleji. Povolil jsem trošku svoje objetí a sesunul jsem se vedle něj. Svojí hlavu jsem položil do jeho těsné blízkosti tak, že se naše tváře dotýkaly. .....Proč tu s ním můžu bejt už jen necelej den?!?!....zase jsem byl celej zahalenej v závěsu smutku a prázdnoty. Přitiskl jsem svoji tvář ještě víc na tu jeho a zavřel jsem oči. Díky bohu že alespoň spánek byl milosrdný a dovolil mi rychle usnout.....Zdálo se mi o rozlehlé louce, já jsem seděl uprostřed ní a kreslil jsem si. Teplý jarní vánek si pohrával s mými vlasy. Vše kolem krásně vonělo a já cejtil v těle harmonickou atmosféru.....nejednou mě ale něco začalo probouzet z tohohle snu.....ale bylo to přijemný. Otevřel jsem oči ale uviděl jsme jen peřinu, došlo mi, že Frank se schovává pod ní. Jazykem přejížděl po mojí hrudi a bradavkách. Lehce jsem nadzvedl peřinu. Frank ve svojí činosti nepřestával, jen ke mě zvedl oči. Byly tak nádherné, viděl jsem v nich takové zvláštní záblesky. ..Pohladil jsem ho ve vlasech a on vystrčil hlavu ven z pěřiny. Měl obličej kousek od toho mého. " Baf" řekl a začal se smát. Musel jsem se taky začít smát, protože to co udělal a jak se u toho Baf tvářil bylo šílený. "Koukám že si nám nějak pookřál!" "No docela jo a štvalo mě , že ty spíš! Přece jsme sem nejeli kvůli tomu abychom spali!!" "Ani kvůli tomu abychom spali spolu?" teď Frank na prázdno polkl a nevěděl co odpovědět. Využil jsem situace a položil jsem ho na záda. Pomalu jsem začal sjíždět prstem po jeho tetování, které se pomalu začalo hojit. Obtahoval jsem každej obrys a pak jsem sjel až k pupíku a níž a ..."Franku pamatuješ si , jak ses před pár dny rozčílil, že nejsi zasranej teplouš?" když jsem mu tohle říkal , nezapomínal jsem ho hladit na jeho *** "Ouu... Gerarde je mi jedno co sem říkal..no tak dělej prosííím!" "Zachychotal jsem se,ale nechtěl jsem ho dál trápit. Zprvu jsem nevěděl, jak na to , ale jeho vzrušené vzdechy mě ujišťovaly, že to tak hrozný nebude. Netrvalo to dlouho a udělal se. Na chvilí jsem se cejtil jako hrdina, co dokázal něco skvělýho. Frank ke mě natáhl ruku "Pojď ke mě Gee" Rychle jsem se přesunul k němu nahoru. Díval se mi do očí a rychle oddechoval. "V kolik zítra musíme odjet?" zase měl na tváři utrápenej výraz. "Ve tři, ale nemysli teď na to!" Jednou rukou jsem ho objal kolem krku, druhou jsem ho hladil po ruce. Bylo to pro něj asi jako ukolébavka, protože jsem za chvíli uslyšel lehké chrápání. I když jsem věděl, že už je v říši snů, nepřestával jsem ho hladit....Nakonec jsem usnul i já.
Fee ráno
Když jsem se probudil, tak Gee stál u skříně a házel naše věci do batohů "Gee, co to, co to děláš? Odjíždíme přece až odpoledne!" "Neplaš se Frankie, já to chtěl sbalit než se probudíš abychom se už pak mohli věnovat jen jeden druhýmu!!!" "Ufff páni, tak to se mi ulevilo!" Najednou zazvonil můj telefon. Podíval jsem se na noční stolek a tiše jsem sledoval jak se vibracemi posouvá dál a dál. Gee koukal stejným směrem "Franku, myslím, že teď bys vážně měl...." "Já ale opravdu nechci..." "Ale musíš, bude si myslet, že se nám něco stalo!" "Tak dobře Gee" Neochotně jsem se natáhl přes postel pro zvonící telefon. Držel jsem ho v ruce a jen sem pozoroval jak na displeji bliká : "Pusinka" a vedle toho srdíčko. Naposledy jsem si smutně+ oddechl a zmáčkl jsem zelené tlačítko. "Ahoj Jam, promiň, že jsem včera neodepsal, já zapomněl!" teď jsem se modlil, že ve zprávě nepsala něco důležitýho na co by se mě teď mohla ptát, protože já tu smsku ještě nečetl. "Tak jak se tam máš Frankie?" "Mám se dobře zlato, ale proč mám pocit, že si smutná?" "Jsem jen unavená, včera jsme to s Lynzi trošku protáhly a přehnaly. V kolik se vrátíš?" "Já přesně nevím, ve tři odjíždíme, tak asi něco kolem pátý!" "Tak jo, tak se měj a ještě si to užij. Papa" "Ahoj Jam"...."No vidíš a máš to za sebou! Byla smutná jo?" "Nééé prej jen unavená, asi se včera opily!" Gee se začal smát "Promiň ,ale fakt si nedokážu představit Jamiu opilou!" "Ani nechtěj!" rozchechtal se Frank na celé kolo.
Další část dne už jsme nedělali nic extra zvláštního. Zase jedna procházka. Zkuste hádat, kdo jí vymyslel?! Pak posezení na verandě naší chaty. A z ničeho nic se čas přehoupl až na půl třetí. Oba dva už jsme měli špatnou náladu z toho, že se musíme vrátit. Věděli jsme, kdo na nás bude čekat u autobusu...kdo nám padne do náruče. Ani v autobuse jsme nemluvili.Díval jsem se z okýnka a pozoroval jsem stromy, které jsme za sebou nechávali v dálce, ptáky, kterým jsem záviděl jejich volnost, domy, ve kterých žili šťastné rodiny....Musel jsem se od Geeho otočit ještě víc, protože se mi do očí vehnaly slané slzy smutku a bolesti. ....Za dvě hodiny jsme dorazily do Chicaga. Na lavičce už nervozně čekaly holky. Ani já ani Gerard jsme se nějak neměli k rychlému opuštění autobusu. Nechali jsme v klidu vystoupit všechny ty staříky a stařenky, pak ještě skupinku školáků a nakonec jsme taky vylezli do chladného chicágského podvečera......Holky nám pomalým krokem vyšly naproti. "Ahoooj, tak jak jste se měli??" Oběma se nám dostalo láskyplného objetí a pusy. "Bylo to super holky, vážně super"

New tattoo 11

29. září 2007 v 11:14 | Pája |  STORY New Tattoo
Frank
Ráno jsem se probudil a ucítil jsem, že mě Gee pevně drží v objetí. Byl to nádhernej pocit cítit ho tak blízko sebe. Znovu jsem se na něj víc přimáčkl a políbil jsem ho na tvář. Pomalu začal rozlepovat oči. "Ahoj, jak ses vyspal?" "V tvojí přítomnosti nádherně" usmál se na mě a prohrábl mi rozcuchané vlasy. Nezmohl jsem se na víc, než na další blaženej úsměv. "Hele ale no tak Frankie, sice se usmíváš, ale je vidět, že zase chceš spát! A to by nešlo! Máme jen dva dny! Musíme někam na vejlet. Musíme taky trošku cestovat Frankie!" "Jéé a nestačilo by, kdybych cestoval prstem po tvojem těle?To je přece taky výlet ne?!" Gee se zase začal smát "No to je sice krásná představa, ale vážně musíme taky někam vypadnout. Tak mazej z postele, já zatím udělám svačinu!" "Svačinu? To tam jako plánuješ bejt nějak dýl jo?" zase jsem protočil oči v sloup ale Gee do mě žďuchl a já spadl z postele. "No vidíš, jak ti to jde!" "Hm tak ti teda děkuju!" "Víš že nemáš za co prďolo!" hodil jsem po něm zlostnej pohled! "Prďolo jo? Včera ti moje vejška nevadila!" "Ale no tak já jen vtipkuju. Líbí se mi jak si malej!" "To máš taky jediný štěstí! Jinak bys totiž musel pocítit prďolovo pěst na svojem obličeji!" "Ne, děkuju, už se stalo a nechci aby se to opakovalo!" a sakra já uplně zapomněl, že jsem ho už jednou uhodil. Radši jsem už neodpověděl a zaplul jsem v prvním patře do koupelny. Ve sprše jsem přemejšlel. co má asi Gee v plánu za výlet. najednou se ozvalo hlasitý klepání na dveře "No tak Frankie, já se potřebuju taky umejt, tak hejbni !" "jooo" zavolal jsem na něj ze sprchy. Radši jsem vylezl co nejrychleji to šlo. Pořád mě uvnitř hlodala vzpomínka, že jsem ho uhodil. A nechtěl jsem ho víc prudit.
Gee
Trošku jsem Franka popohnal ve sprše, protože jsem chtěl vyrazit ven co nejdřív. Kupodivu mě fakt vzal za slovo a bleskově vylezl z koupelny. Rychle jsem se opláchl a sešel dolů. "Tak co, už si přichystanej?" "Ale jo, můžeme vyrazit!" neřekl to sice moc nadšeně,ale i tak se pokusil o milej úsměv. Vyšli jsme do né zrovna dvakrát povedenýho rána. Bylo zataženo. Trošku mě to mrzelo, ale i tak jsem si chtěl tenhle den maximálně užít. "už mi řekneš, kam jdeme?" naléhal na mě Frank. "Zjistil jsem, že kousek odtud je nějakej hrad. Prej je to tam moc pěkný! Dokonce je tam mučírna a můžeš si prohlídnout i sklepení a část podzemních chodeb! Psali to v tý brožurce" "Jooo??? A psali tam taky, že v podzemních chodbách a sklepeních se to hemží pavoukama, nebo to radši nezmínili?!" zase ten Frankovo utrápenej pohled "Ty se bojíš i pavouků jo? ..Co se na tebe ještě dozvím?!" "Jo bojim a co má bejt!" "Neboj ochráním tě před nima." zase jsem se neovládl a musel jsem ho pevně přitisknout k sobě. Chtěl jsem, aby cítil ,že se o něj opravdu postarám, že ho ubráním před tím, čeho se, bojí! "Hele já furt nadávám Jami, že mě nutí lítat s ní po nákupech, ale tohle je snad ještě horší! Vždyť už jdeme celou věčnost a pořád nejsme u cíle!!!" "Prosím, nemluv o ní!" sám sem se podivil tomu, co jsem právě vypustil z úst. Frank na mě udiveně zůstal civět. "Cože?"
"Nechci abys o ní mluvil.ne teď a tady.....na to je dost času v Chicagu! Tohle je náš výlet" bože kde se to ve mě bere? Co jsem to zase řekl?! "jo tak promiň" najednou byla veškerá dobrá nálada a nadšení ta tam. Mlčky jsme kráčeli vedle sebe a oba přemejšleli. Vnímal jsem jen malou postavu Franka vedle mě. Najednou ale zmizela a já uslyšel ránu. Otočil jsem se a uviděl jsem jak se Frank válí po zemi. "Co se ti stalo?" "Ty vole ten strom prostě napadlo, že bude mít kořeny čumět nad zem!" "Ježiš a to nemůžeš prostě říct, že si ho neviděl a zakopl si?!" "Ne to nemůžu, to by vypadalo, jakože je to moje vina!" "Bože Frankie, jak to s tebou ta Jamia mohla takovou dobu vydržet?!" usmál jsem se "Hele teď o ní pro změnu nemluv ty ok?" "Jo fajn, sorry! Hele a můžeme už pokračovat?" "Ne, ještě minutku!" bylo legrační pozorovat Franka, jak kope do kořenu stromu a nadává. Když dokončil svojí "mstu" ještě si na strom odplivl. "Hej Gee ty se mi směješ?" "Promiň Frankie, ale bylo to komický!"
Fee
Cestou jsme probírali snad všechno možný. Já mu pověděl všechno o mě a on zas o sobě. Věděl jakou mám lásku ke kytarám, já zas jakou on má lásku ke komiksům. (tohle si zapamatujte, v p říběhu to ještě bude časem dost důležitý ). Zdálo se mi, jako bych ho znal už roky. Najednou mi v kapse zazvonil telefon. Přišla mi sms. Něvěnoval jsem tomu pozornosrt a šel jsem dál. "Franku myslím, že ti přišla sms a že bys měl...." "Ne neměl" "Proč si ten telefon nevyndáš z batohu?" "Nechci, vím, kdo mi píše!" "Píše ona?" "Určitě!" dál se mě na nic nevyptával a pokračovali jsme v cestě. Konečně jsme byli u cíle. Byl to vážně zajímavej hrad! Hned u vchodu jsme se přidali ke skupince turistů.Prohlídka to byla fakt úžasná. "A nyní se přesuneme do sklepení, bude tam trošku chladno, tak doufám, že jste vybaveni teplejším oblečením!" pronesl stroze náš pruvodce. " Ještě zapomněl zmínit, jestli máme kukly proti pavoukům!" prohodil jsem tiše. "Neboj, to zvládneš!" Gee mě nenápadne pohladil po ruce. "No tím bych si nebyl tak jistej" Všichni jsme postupně sešli po úzkejch a chladnejch schodech. Bojácně jsem se rozhlížel kolem sebe ,ale žádnýho pavouka jsem neviděl. Gee si asi všiml mojeho úzkostnýho pohledu a zase mě jemně chytil za bok. "Nebooj!".... "Toto sklepení bylo vybudováno stejně jako hrad v roce 1458. Nejdříve sloužilo jako sklad, později se z něj začaly kopat tajné chodby pro případ, kdyby někdy hradu hrozilo napadení z venčí. Když ale dlouho nebyly žádné války, předělala se část těchto prostor na viné sklepy a druhá část sloužila jako mučírna. Když v roce 1462 král...." "Ááááá Geee vidíš ho krypla?! Pomooc já už tu nebudu on se tu provokativně houpe a každou chvíli na mě skočí, já to vím!" "Franku proboha uklidni se, vždyť je to jen malej pavouček!" Gee se mě snažil uklidnit, ale já měl opravdu panickou hrůzu! "Pánové, pokud nemáte zájem o výklad, můžete odejít a přestat tak rušit!" "jo to se nebojte, rušit už nebudeme! Pojď Gee, já už tu nebudu!" chytl jsem ho za rukáv košile a táhl jsem ho po schodech ven! "No fajn Franku a co teď?!" "Teď se vrátíme domů...prosím!" bylo vidět, že můj pohled a moje slova zabrala. "tak dobře jdeme domů!" Cestou zpět jsme mlčeli, ale nálada byla fajn. Najednou pro změnu zazvonil telefon Gerardovi. Nebyla to ale sms, někdo se mu vážně snažil dovolat. Ignoroval to a přitiskl se k mojemu boku. Neodvážil jsem se nic říct. Naší tichou chůzi doprovázelo vážně trapný vyzvánění jeho telefonu. Dotyčný volající měl sice velkou trpělivost, ale ne nekonečnou...Telefon utichl. Věděl jsem že ani já se teď nemám ptát, proč to nezvedl. Bylo nám to oběma jasný. Jenže ve mě zase hlodala zvědavost. Neudržel jsem se. "Gee proč si to..." "Vždyť víš proč!" "Ne nevím!" "Ano nevíš a jistě ani netušíš, kdo mohl volat že?!" v jeho hlase jsem vycítil ironii. "Fajn, ale proč si to sakra...." "A ty už sis tu sms přečetl?! Pokud vím, tak ne! " po tomhle jsem se už nezmohl na odpověď, měl pravdu, nepřečetl jsem si jí. Mlčky jsme dorazili zpátky do chaty. Gee stále nemluvil a usadil se v křesle vedle krbu.
Posadil jsem se vedle na gauč a vážně jsem nevěděl, co mám říct. Gee se pořád tvářil děsně nepřítomně. To hledění do prázdna mě ničilo. Srazil jsem ze stolu pár novin a odešel jsem do kuchyně. Postavil jsem na zastaralý kamna konev s vodou a do hrnku jsem nasypal trichu kávy. Najednou jsem za zády ucítil Gerardovo dech....
Gee
Po našem návratu jsem si sedl do křesla a snažil jsem si urovnat všechny myšlenky. Bylo vidět, že i když sme spolu už nějakou tu chvíli nemluvili, chtěl mi Frank pořád být na blízku a tak se posadil na gauč. Zřejmě měl v hlavě stejnej bordel jako já... Z ničeho nic se prudce zvedl od stolu a švihl na zem pár novin. Pak zlostně odešel do kuchyně. Mlčky jsem se za ním ohlédl. Nalil vodu do konvice. Asi si dělal kafe. Pak se opřel o kuchyňskou linku a sklopil hlavu. Nemohl jsem už ten pohled na něj vydržet.....zvedl jsem se aniž bych věděl co udělám, jen jsem chtěl aby cejtil, že jsem tu s ním. Potichu jsem přišel do kuchyně. Ani mě neslyšel přicházet. Stál jsme těsně za ním. Zase jsem cítil vzrušení...vzrušení z toho, že jsem blízko něj. Asi vycítil mojí přítomnost "Gerarde jdi pryč! Prosím" V tuhle chvíli jsem ale nehodlal uposlechnout jeho proseb. Zlehka jsem ho štípl těsně pod kapsou kalhot. Pak jsem ale postoupil rukou na jeho záda. Přejel jsem mu po páteři až ke krčním obratlům. Pak jsem ho políbil na krk. Sice se nebránil ale zároveň ani neprojevil špetku spoluráce.
Stejně jsem to ale nevzdával. Líbal jsem ho zezadu na krk a obtočil jsem ruce kolem jeho hrudi. Ale nemčkal jsem ho, bál jsem se, že by ho zase začalo bolet to tetování......Stále jsem byl pro něj vzduch. Už jsem ten jeho nezájem nevydržel a sjel jsem mu rukou z hrudi na kalhoty. ....až jsem se lekl... Frankie junior už byl v pozoru...a já celou dobu měl pocit, že Frank moje dotyky ani nevnímá. Prudce jsem ho otočil k sobě. Měl zavřené oči a silně se kousal do rtu. Pochopil jsem...chtěl bejt uraženej. Musím uznat, že mu to ale šlo. Vážně jsem pomalu začal bejt zoufalej, že ho moje dotyky nevzrušujou...ale teď mě přesvědčil o opaku! "Nech mě do prdele bejt!" až jsem sebou cukl tím, co právě Frank vyslovil. Vytrhl se mi a odběhl do koupelny. Během minuty se ještě vrátil na schody: "Už je toho moc Gee, já tě miluju ale všechno se sere! Jdu si dát sprchu a pak jdu spát!"
Frank měl zkrat jako blázen, ale na jednu stranu jsem ho chápal. I na mě se toho ze všech stran valilo docela dost. Jenže dneska už jsem neměl chuť prohrávat. Nechtěl jsem bejt ten co se pořád něčím trápí, ten co nemá to,co by opravdu chtěl.....už po druhý jsem se zvedl z křesla. Teď jsem nešel do kuchyně, ale po schodech nahoru...směrem ke koupelně. Potichu jsem otevřel dveře. Frank byl ještě pořád ve sprše.Přes mléčné sklo jsem viděl jeho nahou siluetu. Zpozoroval jsem , že už je s večerním koupáním téměř u konce a tak jsem zalez za roh. Vylezl ven, přes boky měl omotanej šedej ručník. Stoupl si k umyvadlu azačal si čistit zuby. Nemohl tušit, že jsem v koupelně taky. Přistoupil jsem k němu. Najednou se podíval do zrcadla a uviděl mě. Jeho kartáček spadl do umyvadla a on se otočil směrem ke mě! "Co tu..." "Nemohl jsem to tam dole bez tebe vydržet.........."

Special Chapter of New Tattoo

29. září 2007 v 11:01 | Pája |  STORY New Tattoo
Tohle je jeden opravdu speciální a dá se říct zvláštní díl. Ale je to nutnost, jinak by byl další děj story zmatenej a nepřehlednej. Vůbec nevím na jaký úrovni tenhle díl bude, protože se mi to fakt blbě píše. Samozřejmě tu ani nebude nic do detailu popisovaný a řešený! Na to fakt jako nemám! To musíte pochopit. Předem počítám i se zápornejma reakcema, ale jak říkám...jinak to nejde!
Lynzi
Kluci včera večer odjeli na tu chatu. Napadlo mě, že bych teda mohla zavolat Jam, že vyrazíme někam na nákupy......Měla jsem štěstí, taky se nudla ,tak jsme se domluvily, že se sejdem hned po poledni v nákupním centru. "Nazdar Jam. když si kluci užívaj, tak si taky trošku užijem ne?! Potřebuju nějaký nový hadry, chybí mi dost novejch cédéček a taky si asi zajdu ke kadeřníkovi. Mám to zas už nějaký dlouhý!" "Nazdár, no souhlasím, když si užívaj kluci, proč by nás nechytla nákupní horečka viď?!" "To si piš hele!!" vydaly jsme se dovnitř. Bylo tu strašně moc lidí. To jsem nesnášela. Do všech jsem vrážela nebo jsem na ně aspoň házela vražedný pohledy. Jam se tomu smála a pořád mi říkala ať jsem v klidu. Konečně sme se těma kobylkama prodraly k jedinýmu normálnímu obchodu s hadrama ve městě. Bylo vidět, že Jam si tady asi nic nevybere, ale i tak se mi snažila radit, co mi sluší a co ne. Vždycky se rozesmála, když jsem vylezla z kabinky v něčem šíleným a začala jsem dělat ksichty a divný zvuky. Vážně jsem si dnešní den užívala.
Jamia
Od rána jsem se nudila. V televizi nic nedávali, v hotelovým baru bylo vylidněno. Sedla jsem si na balkon a dívala jsem se po okolí. Najednou mi zazvonil telefon. Volala Lynzi jestli s ní nechci jít nakupovat. Nadšeně jsem souhlasila. Přišla jsem o chvíli pozdějš ale LYnzi ani nic neříkala. Strašně mě bavilo, jak se rozčilovala,že je tu hrozně moc lidí a že je nesnáší. Pořád do někoho vrážela a všechny nazývala : kobylky. Chtěla jít do nějakýho obchodu s oblečením. Po delší době se nám povedlo dostat se až na místo. Byl to obchod, kde bych si já asi nic nevybrala, ale aspoň jsem jí radila, co si má koupit. Pořád dělala nějaký blbosti, byla to vždycky hrozně neposedná holka, pořád vymejšlela nějaký kraviny jak pobavit ostatní a i teď po letech se jí to dařilo.....Pak jsem šly ještě do nějakejch dalších krámu, na kafe a ke kadeřníkovi. Já už sem ostříhaná byla ,tak jsem si sedla do křesla a četla jsem nějaký katalogy. Napadlo mě, že bych mohla napsat Frankovi. Ahoj zlato, tak jak si užíváte pánskou jízdu? Jsem s Lynzi na nákupech. Napiš. Pa Miluju tě. J. ......Lynzi chtěla vlasy jen trošku prostříhat, takže to netrvalo dlouho. "Tak co, líbí??" "Sekne ti to Lyn" "Dík, mno hele a co podniknem teď?" "No vím, že si na to nikdy nebyla, ale co takhle nějakou komedii v kině?" "Ale co ,zkusit se má vše, jdeme!" řekla Lynzi a vedla mě na autobusovou zastávku.
Komedie byla docela dobrá, ale sedačky dost nepohodlný, takže jsem na jednu stranu byla ráda, že už film skončil. "Hele Porcelain Girl, co takhle si večer koupit něco dobrýho k pití a sejít se u nás. Mohli bysme pokecat, někoho zdrbnem, znáš to ne?! jako za starejch časů na koleji." Lynzi mi vždycky říkala Porcelain Girl a tvrdila, že bych se měla víc opalovat. Nebyla to nijak hanlivá přezdívka, tak mi to ani nějak zvlášť nevadilo. "No nejsem proti, stejně bych se nudila sama u televize!"
Lynzi
Na stůl jsem nandala popcorn a ještě jsem rychle zaběhla pro něco k pití. Jam byla vždycky spíš vinařka, takže do košíku s Vodkou a pivama jsem ještě hodila dvě lahve bílýho. Když jsem se vrátila s hrůzou jsem zjistila, že už tu za 20 minut bude a já mám všude čurbes. Začala jsem zmateně pobíhat po obýváku. Všechno jsem jen naházela do skříní a šuplíků. Kvůli vytížení s kapelou jsem neměla na úklid moc času. Najednou se ozval zvonek "Jéé ahoj" pozdravila jsem Jam a za zády jsem schovávala svoje kalhoty a tašku s kosmetikou , kterou jsem zrovna sebrala ze země. "úklid narychlo jo?" usmála se Jam a kývla hlavou směrem k mojí ruce za zády. "No jo, znáš to, někdy člověk prostě nestíhá" pokusila jsem se o omluvnej úsměv. "Už ti Gee říkal, co se to v den zásnub s Frankem stalo?" zeptala se mě najednou -ůjoo, když mi to vysvětlil, tak jsme se tomu musela smát. Ale neboj, nezlobím se na Franka, aspoň na zásnuby nikdy nezapomeneme!" "Noo tak to máš pravdu." Zase sme se obě začaly smát. "Hele pojď, vrhneme se na ten popcorn, ne?!" "Jasný, jdeme!" ....Dál jsme probíraly snad všechno možný. Hlavně zážitky ze školy. I když byla Jamia vždycky dost tichá, byla s ní sranda a vzpomínek taky fůra! Nakonec jsme pozvolna přešly na téma : Naši životní partneři. Kde se Jamia potkala s Frankem jsem už dávno věděla, protože jsou spolu už od střední........Pořád jsme si dolejvaly pití. Já pila tvrdší, takže jsem poněkud dřív začala cejtit, jak mám lehčí nohy a vůbec celý tělo. Ale furt jsem byla v příjemné náladičce. Pozorovala jsem, že na Jami porcelánovejch tvářích se už taky začíná objevovat červeň. Nejsem teda jediná, co už začíná cejtit alkoholovou atmosféru. ..Líčila jsem jí, jak jsem se já seznámila s Gerardem a všelijaký historky kolem toho. V jednu chvíli jsem tak moc rozhazovala rukama u vyprávění, že jsem sjela z gauče na zem. Jami se začala hrozně smát. Usadila jsem se zpět na svoje místo, ale nevydržela jsem to a vyprskla jsem smíchy. Obě jsme se chlámaly jako malý holky. "Hele a co Franka totálně vzruší?" Když jsem to řekla, tak se na mě Jamia udiveně podívala. "No počkej, popřemejšlím!"......"Asi když mu jednou rukou čechrám vlasy a jemně ho koušu do ucha." "Fáákt? to Gee tohle moc nemusí, teda aspoň myslím. A jak ho jako do toho ucha koušeš?" "Jěžiš já nevim, prostě tak aby to nebolelo, ale zároveň aby to cejtil dostatečně na to ,aby ho to vzrušilo" "Promiň nedokážu si to představit" odpověděla jsem jí. Vážně mi to nešlo! Já Geemu tohle nikdy nedělala a co vím, tak on mě taky ne. "No a....je to trapný, ale mohla bys mi to předvést???" "Cože?" Jami se začala chechtat a exla další sklenku vína. Vzala láhev a dolila si opět plnou. "Jak to jako myslíš, jestli ti to můžu předvést. Frank tu není!" kopla jsem do sebe vodku a spustila jsem " No chci aby to se mnou Geeho bavilo co nejvíc, tak mě napadlo jestli bys mi to nemohla předvést......na mě.....a já bych to pak uplatnila na něm" Jamia najednou zvážněla. "Hele já nevim, to jako asi nepůjde!" "Jami o nic přece nejde! Já vážně chci abych ho vzrušovala co nejvíc!!! Bojím se , že se vezmem a bude to stereotyp! Nic novýho jen zvyk!" "Fajn ale radši se na to ještě napijem!" odpověděla mi Jam. Z toho : ještě se napijem byla další čtvrtka mojí vodky a půl lahve vína Jam. Pak si ke mě s chychotem přisedla blíž "Hele Lynzi my jsme jak nějaký puberťačky, ale ok, předvedu ti to teda!" i já jsem se začala chechtat jak magor. Vážně jsme bláznivý! Pak jsem ucítila její ruku na svým krku....začala mi projíždět prstama ve vlasech. Měla jsem z toho husí kůži. Najednou jsem ucítila na uchu jemnej stisk jejích zubů. Bylo to nádherný. Pomalu mi po uchu začala přejíždět jazykem. Nevím kde se to ve mě v tu chvíli vzalo, asi to byl alkohol.........zvedla jsem jí bradu do úrovně mojí a přitiskla jsem svoje rty na její. Nejprve sebou cukla ale pak se už dál nebránila. K mojemu překvapení jsem najednou její ruce ucejtila pod svým tričkem Věděla jsem, že se to všechno zvrtlo a že už ani jedna to nemáme pod kontrolou. ....Netrvalo dlouho a obě jsme ležely jen ve spodním prádle..... Naše dotyky byly nekonečné stejně jako polibky. Pomalu jsem sjela rukou k jejímu pasu a pak níž....něchtěla jsem aby na sobě už měla jedinej kus spodního prádla.......nebránila se......
Sorry,ale tohle si domyslete jak chcete ! Tohle já prostě psát neumím :-) a prostě to ani nejde. Dík za pochopení

Once Upon A Rose 7

29. září 2007 v 10:33 | FraGee |  STORY Once Upon A Rose
Oči Thomase Howarda se míhaly jak přesýpací hodiny. Zastavili se až na zakrvácené látce ovázané kolem Gerardovy ruky. "Nehoda, milý bratranče?" Na poslední slovo položil důraz.
"Ach ano," nevypadl z role Frank. "Můj milý bratranec nadšený jízdou na koni, jel dnes v poledne bez rukavic na mém koni. Buhužel si odřel své ruce o nové otěže.
"Správně" zamumlal Gerard.
Vyšli z bludiště, ale nenarazili na otočnou závoru, ani namalované onámení zavřeno. Reflektory kamer i přívěsy zmizely, stejně jako parkoviště a dálnice, která se vinula za bludištěm. Vzdálená světla Londýna, jež ještě včera ozařovala obzor, nesvítila.
Ve svitu měsíce neviděl Gerard nic jiného než tajuplně osvícený palác. Točité komíny, jež tu předtím čněly osamocené, neboť budovy, jímž patřily, už dávno nestály, se nyní lepily k paláci. Podivné cihlové spirály chrlily černý kouř. Palác vypadal jako roztažená středověká vesnice se střechami v rozličných úrovních, na jejiž břidlicových plošinách se rýsovaly chrliče. Některé místnosti byly temné, jiné ozařovaly pochodně nebo svíčky, jež slabě probleskovaly tmou.
Za palácem se rýsovaly kopce a zakrslé stromy a na vzdáleném pahorku mohl rozeznat nástin chalupy s doškovou střechou.
Pod nohama Gerard cítil nepěstěnou trávu na hrbolatém podkladu, nikoli hladký, strojem stříhaný trávník, přes který předtím přešel. Nohou v kožených botech stoupl do něčeho měkkého a uvědomil si, že zem je pokryta zvířecím trusem. Chomáče trávy se válely kolem, jakoby na trávníku strávil minulé léto pasoucí se dobytek nebo ovce.
Frank ho pevně uchopil za ruku, všechno se s Gerardem houpalo.
Do ucha mu mu zašeptal tak tiše, že to mohl slyšet jen on: "Vítej v roce 1540, milý bratranče."
Gerard ztratil schopnost mluvit. I kdyby nalezl hlas na hranici zakvílení, neměl co říci, žádná slova nemohla vyjádřit šílenost toho, co se stalo.
Frank Iero nebyl šílený. Gerard to věděl, že mluví pravdu. V rozporu se vší racionálností a nepopíratelnými fyzikálními zákony byl právě vržen proti času do roku 1540.
Nepoznal to jen díky vzhledu mužů a způsobu, jakým mluvili. Ani díky detailům v krajině. Nepřesvědčil ho ani rozrytý trávník, mladé keře v bludišti a zmizelé parkoviště.
Spíše něco nedefinovatelného, nezachytitelného ve vzduchu kolem mu povědělo, že se vrátil čtyři století od domova. Ovzduší bylo dusné, téměř se dusil, když je dýchal.
Hleděl přímo před sebe na načervenalý cihlový palác, k němuž přicházeli, a na jeho čich útočily tucty pachů, jež dosud nepoznal. Z komínů se linul čpavý závan, lepkavě sladký a uzený, s hořkým smradem spálených vlasů. Jiný zápach, podobný zmoklým zvířatům, vycházel z mužů, kteří doprovázeli Thomase Howarda. Uvěědomil si, že jej vydávají jejich šaty. Kožešiny a vlna s blížící se nocí ohavně smrděly.
Frank k němu tiše a důvěřivě hovořil. Jeho tvář mu propůjčovala téměř neurvalý výraz, ale jeho řeč nezbarvilo nic jiného než laskavost. "Říkej mi Franku, tak mi říkají ti, co mě nejlépe znají, včetně krále, ostatní mi říkají Iero. Musíš poznat mou historii, jinak by to opět pozvedlo vlnu podezření. Posloucháš-li mě?"
Gerard se k němu obrátil. Něco v jeho výraze Franka přinutilo zmlknout, a tím Gerarda náhle zastavit. Aniž by z Gerarda spustil své velké a zvláštní oči, zavolal na ostatní muže.
"Pánové, prosím, vyřiďte jeho veličenstvu, že jsem dychtiv sdílet s ním tabuli, ale můj bratranec je příliš rozrušen, než aby mohl stanout před svým vzácným králem. Jen chvilku potrvá než se vzpamatuje.."
Muži souhlasně zamumlali a přesunuli se, široké střevíce jim přitom křupaly po oblázcích na cestě.
Frank vedl Gererda podél stěny pokryté vinnou révou k lavičkám v altánku. Gerard si matně pamatoval kamennou lavici, ošlehanou kyselými dešti a ohlazenou staletým používáním, na niž rozložil tašku s líčidly umělecký maskér, jehož najal Marc. Teď vypadala nově. rohy kamene byly ostré a květinový vzor na rohách čistý a čerstvý.
Kolena mu podklesla, jen co se posadil na lavičku. Frank se usadil edle Gerarda. Hleděl do Gerardový očí.
Z nejasného profilu zaznamenával jeho rysy.


Where´s my home?! 11

28. září 2007 v 23:42 | Pawlushka a FraGee |  STORY Where's My Home?!
Frank
Byl jsem v šoku, tak jsem pomohl Gerardovi do auta aniž by mě napadlo, že do každý nemocnice v okolí už policie určitě nahlásila naše jména, kdbychom se tam náhodou objevili. Venku začalo pršet. To ještě víc dodalo celý tý smutný atmosféře a já uslyšel, jak Gee utrápeně vzdychl. Pohladil jsem ho po vlasech a on se na mě otočil. "Tohle jsme si nezasloužili Franku, tohle ne!!" "Jo, máš pravdu Gee, nechci o tebe takhle přijít! Proč když jsem konečně zamilovanej a milován, musí mi to někdo zase vzít?!" na to už mi ale nestihl odpovědět, protože sme prudce zastavili. "Tak vystupovat mládenci" snažil se pousmát ten chlap, co Gerarda srazil, ale bylo vidět, že je z toho taky ještě pořád vyděšenej. Vylezli sme ven do toho deště. Pomohl jsem Geemu z auta a chtěl jsem ho přidržovat při cestě dovnitř, ale vysmekl se mi. "Nejsem žádnej mrzák, nic mi není, dojdu to !" neodporoval jsem mu a nechal jsem ho jít po svejch. "Pane mi už to zvládnem, žije a vypadá že má jen pár odřenin, takže s náma dovnitř nemusíte." Řekl jsem tomu chlapíkovi. "No jak myslíte mládenci. Ale raději si vezměte mojí vizitku, kdyby byly nějaké problémy a potřebovali byste něco podepsat nebo vypovědět." "Ok" vzal jsem si od něj tu vizitku a rychle jsem dohnal Geeho, kterej už byl na příjmu. " Vždyť vám to řikám celou dobu že nevím, kde se to stalo!" "Ale přece musíte vědět, kam ste šel ne?" Gerard se dohadoval s tou sestrou. Musela do nějakejch lejster zapsat místo, kde se to stalo a bylo jí divný, že Gee netuší kde to bylo! Stále na něj naléhala a Gee už vzteky rudnul. Rychle jsem se do toho vložil. "Sakra jak má asi vědět, kde se to stalo, když jsme jeli stopem a ten chlap najednou začal vyšilovat a vyhodil nás! ?!" sestra se na mě podívala a změřila si mě pohledem. "No dobrá, nějak to tam sepíšu!" "Dále : číslo občanského průkazu, vaše pojišťovna a samozřejmě jméno a adresa" V nás obou hrklo, ale měli jsme pocit, že když tohle je malá nemocnice, mohli na to policisté zapomenout a nevolat sem. Gee se naposledy nadechl a …." Jmenuju se Way , Gerard Arthur Way, jestli to chcete celý…"
Gee
Byla to malá nemocnice, na příjmu bylo prázdno, seděla tu jen jedna postarší zdravotní sestra s brýlemi. Měla přísnej výraz, připomínala mi jednu učitelku ze střední! Přišel jsem blíž. Slušně jsem pozdravil a vysvětlil jí situaci. Na chvíli vstala ze židle a prohlédla si mě, jestli mluvím pravdu, že nemám žádná vážná zranění. Pak se zase posadila a začala štrachat mezi tisíci papíry, co se tu všude v hromadách váleli. Tak mi řekněte kde a jak se to stalo…..řekl jsem jí že nevím ,ale moje odpověd se jí ani trošku nelíbila a zeptala se znova, důrazněji.Opakoval jsem: "Nevím". Začala bejt nějaká divná , bylo vidět, že má o mě pochybnosti…i přesto svoji otázku opakovala potřetí …to už jsem na ní vyletěl ale i tak jsem do třetice odpověděl, že nevím. Naštěstí do toho rázně zakročil Frank a svojí historkou tom že jsme jeli stopem a že ten řidič nás chudáky vyhodil kdesi neznámo kde zabrala. Ulevilo se mi. Chvíli něco škrábala do těch papíru a pak aniž by zvedla oči, začala se vyptávat dál :číslo občanského průkazu, pojišťovna a samozřejmě vaše jméno a adresa. V tu chvíli se se mnou zatočil celej svět, koukl jsem na Franka a byl na tom stejně, odtrhl ode mě svůj pohled a zadíval se na zem. Smutně jsem vydechl a oznámil jsem té sestře celé svoje jméno. Bylo vidět, že sebou cukla a na vteřinku přestala psát, dopsala moje jméno a řekla : "Nejspíš tu budete muset zůstat na noc na pozorování. A vy pane, pane….." "Iero, jmenuju se Iero madam." …."Vy pane Iero tu se svým přítelem nejspíš zůstanete, že?!" "A- ano to je jasný!"
Mě a nejspíš i Frankovi v tu chvíli bylo jasný, že policie neopomenula o nás informovat i tuhle malou nemocnici. "Budete ležet na pokoji číslo 24 je tam i křeslo, to snad bude panu Ierovi na přespání stačit. Nemám čas vás do pokoje jít doprovodit, mám hodně práce, támhle hoši z nemocniční ochranky vás tam rádi zavedou. Přejel mi mráz po zádech…otočil jsem se a už si to k nám štrádoval takovej postarší chlápek v hlídačský uniformě. " Za mnou pánové" tiše sme ho následovali, Byli jsme oba plní strachu a smutku. Došli sme až na místo a ten hlídač odešel tmavou chodbou zpět. Párkrát se za náma ale ohlédl a dokonce si počkal, než zalezeme do pokoje. Jen co jsme zavřeli dveře toho proklatého pokoje číslo 24 začali jsme zmateně pobíhat po pokoji a přemejšlet, jak se odtud co nejrychleji dostaneme. Dobrou půl hodinu nás ale nic nenapadlo, padali už i takové zoufalé nápady, jako vyskočit z okna a zřítit se z druhého patra na parkoviště. ..Najednou jsme na chodbě uslyšeli kroky. Oba jsme ztuhli a čekali, co se bude dít.je to určitě už policie….
Zdravotní sestra
"Dobrý den, to je detektiv McCracken?" "Ano u telefonu, s kým mluvím?" "Tady vrchní sestra Brownová z nemocnice svaté Kateřiny, chci vám oznámit, že jsou právě u nás ti dva, jak je hledáte za tu brutální vraždu mladé barmanky!" "Opravdu?To je skvělá zpráva, musíte je tam zdržet a mi přijedeme co nejdřív!" "Nemusíte spěchat pánové, akorát byste tu zbytečně čekali, toho Waye srazilo auto, nic vážného ale musíme mu udělat nějaké vyšetření. Až budeme hotovi, tak vám zavolám!" "Dobrá, moc děkuji za informaci paní Brownová, nashledanou! "Nashledanou." Sestra si nasadila brýle dále na nos a vydala se směrem k výtahu. "Melisso, pospěš si potřebuju asistovat při vyšetření….Paule, kde se flákáš budeš hlídat přede dveřmi, vždyť to jsou brutální vrazi !!"
Frank
Oba sme pořád byli ztuhlí a hypnotizovali sme dveře…….trošku se pootevřeli a do pokoje zasvítil úzkej proužek světla. Po čele mi začal stékat studenej pot. Najednou jsem mezi dveřmi uviděl tu sestru ještě s nějakou mladší holkou ,taky v sesterském "Jdeme vám udělat vyšetření pane Wayi" Oběma nám spadl kámen ze srdce, dokonce jsem na Geeho tváři na chvíli spatřil úsměv. "Slečno, kde jsou tady prosím záchody? Musím si odskočit" sestra se na mě ani nepodívala a řekla "Na konci chodby v pravo" vyběhl jsem ze dvěří, protože moje potřeba už byla k nevydržení. Náhle jsem se ale zarazil…..Před dveřmi našeho pokoje stál hlídač. A sakra, tak teď už to máme spočítaný !!! Nemáme šanci utéct! Rychle jsem se vrátil do pokoje abych to Gerardovi nějak naznačil!" Sestra byla zády ke mně a ta mladší rovnala vedlejší lůžko……Potichu jsem Geemu řekl, co se děje. Neuměl moc dobře odezírat ze rtů ale nakonec pochopil a začal zmateně těkat očima po pokoji. Napadla mě zase další hloupost:
"Sestři, nerad vás zase otravuju, ale kde je tu prosím automat na kávu?" "O patro níž a nerušte mě už, když pracuju." Ještě jsem rychle mrkl na Geeho a viděl jsem, že se mu zas o trošku víc ulevilo, když on musel sedět na posteli a já jsem se snažil vymyslet, jak se dostat pryč. Hlídač byl pořád na stejným místě. Schválně jsem se co nejvíc klidně zeptal i jeho na cestu k automatu. Chtěl jsem aby si myslel, že nic netušíme ani neplánujeme. Poslal mě tam co ta baba a já rychle seběhl schody a začal jsem se rozhlížet, kudy by se dalo dostat ven. Žádnej únik jsem sice nenašel ale za to jsem spatřil vozík se špinavejma lékařskejma mundůrama a ručníkama. Chvíli jsem hledal, než sem našel nějakej , kterej by mi padl. Kdyby mě viděl na chodbě někdo v plášti, kterej by mi byl o tři čísla větší, asi by mi nesežrali, že jsem doktor. Měl jsme na sobě širokou mikinu,tak jsem to vše nacpal pod ní, nebylo to sice nejnenápadnější, ale dalo se to. Vše jsem schoval na záchod a z automatu jsem vyndal horkou kávu. Po zbytek Gerardovo vyšetření jsem přemejšlel, jak se dostaneme ven?! Copak budeme muset zabít toho hlídače? Nejsme přece bestie. Pak jsem si vzpomněl, že na každém konci chodby je požární hlásič. Pomalu jsem přešel k oknu a dělal jsem, že se dívám po okolí. Jen jsem ale zjištoval, jestli je pod oknem římsa!!!! A byla!! Měl jsem radost. Ten hlídač ví, že sme oba uvnitř, tak já vylezu…přelezu k nějakýmu oknu - doufám že nebudou všude zavřený - a tam odsud nenápadně skočím do nějakého pokoje a pustím požární hlásič…Zbytek radši ani nebudu plánovat, stejně by to tak nevyšlo! Budeme muset improvizovat a doufat! V tuhle chvíli jsem měl pocit že doufat v nemožné !!!!!
Gerard
Po nekonečném mnošství všelijakejch měření a ověřování životních funkcí se ode mě sestra zvedla a řekla, že za patnáct minut mě čeká poslední vyšetření. Máme teda s Frankem už jen takhle málo času na plán útěku. Jen co sestra vylezla z pokoje , sedl si ke mně Frank na postel a se zrychleným dechem mi začal prozrazovat svůj plán "Zlato ,ale co když spadneš?! Je to hrozná vejška!" "Sakra ty si asi neuvědomuješ, že je to naše poslední šance Gee! A ty nejsi ve stavu, kdy bys tam mohl lést místo mě! Musím už jít jinak to nestihnem, slyšel si přece - 15 minut!" pak se ke mně naklonil a naše rty se spojily. Bál jsem se, že je to polibek na rozloučenou. Aspoň že byl tak sladkej. Draly se mi do očí slzy, ale zadržel jsem je. Frank se hbitě vyhoupl ven na okení římsu a já se za ním vyklonil ven. Do vlasů mi foukal chladnej vítr. "Dej na sebe pozor prosím!" zavolal jsem ještě na něj. Nic neřekl, jen se usmál a pomalu postupoval po římse od okna k oknu. V tu chvíli to byl můj hrdina! Hlavně ať si posíší. Pořád jsem ho pozoroval. Byl už u předposledního okna. Naše naděje se pomalu vytrácely…když najednou Frank zmizel uvnitř pokoje. Ulevilo se mi. Sedl jsem si na postel a se zaťatými pěstmi jsem čekal, co se bude dít! Asi po třech minutách se celou budouvou rozlehlo hlasité houkání. Jindy by mi to možná rvalo uši ale teď to znělo jako slastná hudba. Na chodbě byl najednou všude hluk a byl slyšet pomatený dupot nohou. Než sem se nadál Frank už byl v pokoji. Oba sme vyběhli. Hlídač tu naštěstí nebyl. Na minutku se mi Frankie ztratil ale pak se zas objevil a měl na sobě bílej plášť...tlačil před sebou vozík."Dělej Gerarde, nasedni a dělej, že je ti něco hroznýho!" Musíme okamžitě pryč" křikl Frank a zběsile mačkal tlačítko výtahu. Dojeli sme do přízemý - k přijmu. Ta sestra byla u telefonu, zmateně rozhazovala rukama a otírala si pot z čela. Dva hlídači pomáhali těhotné ženě, na kterou kvůli nám asi přišel předčasnej porod. Rychle jsme vyběhli na parkoviště před nemocnicí. Zatím tu nebyla ani policie ani hasiči. Gee byl pohotovej a táhl mě k otevřené sanitce která stála přímo před vchodem. Připadal jsem si ,že blouzním,ale byly tu dokonce i klíčky! Během vteřiny jsme uháněli pryč. Daleko odsud. Nemohl jsem uvěřit, že se nám to povedlo. Radostí sem dupl na brzdu až se Frankie málem praštil o přední sklo! "Co to sakra děláš ty blázne? Chceš nás zabít?!" Obořil se na mě Frank. Já jsem se ale jenom usmál a chytl ho pevně za hlavu.Takhle vášnivě jsem ho snad ještě nikdy nepolíbil. Chvíli byl zaskočenej,ale pak spolupracoval. Jeho ruka mi sjela pod triko a pak mi začal přejíždět po rozkroku. Musel jsem se slastí kousnout do rtu, ale věděl jsem že teď to nejde! Musíme nejdřív zmizet někam daleko! "Frankie, nech toho, musíme jet dál! Ale všechno ti to vynahradím, slibuju!"Políbil jsem ho a nastartoval jsem. "Hele Gee, teď už můžeme mít klidnější svědomí, když nás chytí!" řekl mi po chvíli jízdy Frank. "Co blázníš, jak to myslíš?!" "Právě sme ukradli auto, takže sme spáchali trestnej čin a nejsme úplně nevinní!" začal se smát Frank. "Bože ty seš magor Iero! ! Nebyl bys klidnější kdybych ještě zastavil u nějaký banky a ty bys tam naběhl se slovy : Ruce vzhůru?!" teď už jsem se musel smát i já.
Ještě chvíli jsme se smáli ale pak jsme si uvědomili co by bylo kdyby se policii opravdu povedlo nás chytit. Frankie seděl nedle mě a ruku měl položenou na mojí noze, ten dotyk jsem cítil i když velmi málo.
Po chvíli jsme dorazili ke hřbitovu, tady nikdo živý určitě nebude a koho by napadlo, že dva podezdřelí z brutální vraždy se budou schovávat na hřbitově? Otevřel jsem obrovskou železnou bránu zčásti poroslou břečťanem, vypadalo to tu hodně strašidelně, sám sobě sem si říkal "Gee to zvládneš, nic tu neni" jenomže v hlavě se mu přemítali stovky těch hororů co si kdysi pučoval, když na to byl čas a když ještě nebyl hledanej.......studená Frankova ruka ho vytrhla z jeho vzpomínek na minulost, po zádech mu přejel mráz. I když bylo trochu tepleji na hřbitově vál studený vítr, jakoby se duchové zemřelých ve svitu měsíce přišli podívat na nezvané hosty. "Gerarde já se bojím" Frankie se přitiskl víc k Gerardovi. "Neboj, nikdo tu není, budeme tu v bezpečí" říkal jsem to Frankovi ale ve mě to pořád dřelo před sebou jsem viděl iluze své vlastní výplody fantazie. Jen jsem zavrtěl hlavou a všechny ty příšery které se na nás sápaly byly pryč jen jsem tak strnule stál a nemohl se pohnout. "Tak tedy půjdem?" zeptal se trochu potichu Frank. Beze slova vsme vyšli do města mrtvých po cestě lemováné vě dne barevnými květy rostlin v této noční hodině však černými. Hroby byli ozdobeny skleněnými vázami které se třpytili v paprscích měsíce a před námi na konci cesty se zjevil anděl s černými křídli a za ním byla krásná hrobka vypadala velmi staře, na rozích byli velmi pečlivě vyřezávané ornamenty, ty však Gerard s Frankiem neviděli. Něco je stále táhlo blíž. Byla to jediná ochrana před okolním světem......světem nenávisti, zášti a lži.
Šli jako v tranzu byly ovládnuti nadpřírozenými silami. Frankie se pustil Gerardovi ruky a vyšel vpřed ke vchodu hrobky, dveře byli zamčeny zámkem, ale pod jedním úderem kamene se sami otevřely. Gerard z jednoho z hrobů vzal svíci a Frank mu podal sirky, někdy se to kouření vyplatí.
Zapálili jsme svíci a vešli dovnitř. Hrobka nebyla vůbec využitá spíše byla připravena pro někoho kdo tu měl v budoucnu ležet Gerard přešel ke stojanům se svícemi a zapálil je. Místnost ovládlo světlo plápolajících plamínků. Bylo to tu opravdu nádherné v rozích stály sochy andělů s rozpjatými křídly z venku hrobka vypadala malá, ovšem ve vnitř to bylo obrovské.
Frankie koukal na tu krásu a Gerard pomalu přešel k otevřeným rakvým, vypadali stejně jako ta jeho babičky, měl ji velice rád naučila ho vše a vtu nejbezstarostnější chvíli ho opustlila. Oči se mu zalili slzami, Frankie ho objal kolem ramen a políbil ho na krk. Gerard se otočil a něžně spojil rty s Frankovými. Odtrhl se a podíval se mu zhluboka do očí. "Miluji tě a nechci abych tě ztratil, bojím se o tebe." s těmi slovy Franka pevně objal.
//<![CDATA[ //]]>

New Tattoo 10

28. září 2007 v 21:41 | Pája |  STORY New Tattoo
Frankie
Ta cesta mě ničila! Netroufl jsem si Gerardovi dát pusu nebo ho pohladit, protože ta stařenka, která seděla přes uličku, na nás blbě civěla už když jsem mu položil hlavu na rameno. Zavřel jsem oči a představoval si, jak už jsme na nějaký útulný chatičce a já Geeho líbám. Po chvíli autobus zastavil a nepříjemnej vousatej řídič nám oznámil, že máme na patnáct minut pauzu. "Skvělí, aspoň si můžu jít zakouřit." aspoň v něčem mi ten řidič udělal radost. Na nic už jsem nečekal a dral jsem se přes sedícího Gerarda ven z autobusu. Nechtěně jsem mu kolenem zatlačil na rozkrok a on potichu vzdychl. "Ježiš Gee promiň, tohle ale nebylo schválně!" zaxichtil jsem se a protočil oči vsloup. Gerard na to nic neřekl. ......Popotáhl jsem si slastně z cigarety. Tohle jsem vážně potřeboval. Viděl jsem jak mě Gee pozoruje z okýnka. Líbil se mi ten pocit, že vím, že jeho pohled spočívá jen a jen na mě a že hltá každej můj pohyb. Najednou jsem zaslechl, jak se ta stařenka co sedí vedle nás hádá s manželem. Přestal jsem věnovat pozornost Geemu a poslouchal jsem, co ti dva řeší. V tom mě někdo chytil za rukáv. Byl to Gerard. Měl v očích takovej zvláštní pohled, jako by ho někdo před chvílí mučil "Frankie, prosím tě pojď, pojď" nepřestával mě kamsi tahat. "Počkej Gee, co to, sakra kam mě to táhneš, já kouřím!" "Prosíím pojď, jen na minutku támhle........." ukázal směrem k záchodkům a koupelnám,. které byly vedle benzínky. "Gerarde, ty chlípníku jeden." neodpustil jsem si tuhle poznámku a nechal jsem se táhnout dál. Málem jsem ani nestlihl zahodit cigaretu, jak mě Gee prudce strčil dovnitř. Dovedl mě do té nejzadnější kabinky a zamkl dveře. Začal mě hladit ve vlasech."Ku*va já už myslel, že to nevydržím!!!! To bylo peklo nedotýkat se tě!!" Nenechal mě ani nic říct a vrazil mi jazyk hluboko do pusy, párkrát jsem ho kousl a on vždy jen slastně vzdychl. Přirazil mě víc na dveře a začal mi kolenem třít rozkrok. "Tohle ale JE schválně!" v Gerarodovo hlase znělo šibalství. Muselo mě snad bejt slyšet až ven, vznášel jsem se v sedmém nebi, když...."A do pr...Franku pohni za dvě minuty odjíždí autobus." Rychle jsme vylezli z kabinky ,ale já zjistil, že mám problém "Gee, stůj prosím tě!" smutně jsem na něj křikl. Otočil se a začal se mi hrozně smát "Těší mě, že se vašemu tělu tak líbím! Sundej si mikinu a drž si jí ve předu, to bude ok zlato!" udělal jsem jak mi řekl a autobus vyrazil dál na cestu. Asi za hodinu jsme byli na místě. Nějaká hodná paní nám poradila kudy jít. Už se stmívalo a my museli jít asi 2 km lesem. "No hele Gee, možná bychom to mohli obejít po silnici!" "Proč? to je mnohem delší!" "No ale možná bychom přece jen mohli..." "Ty se bojíš, že jo?! Pchéé bojíš se!" "Nebojím, ale je to lepší po silnici!" "Bojíš, bojíš ,bojíš ! Máš takovejch tetování a bojíš se tmy ! To je hustýýýýýý!" Gerard se začal zalykat smíchem. Dal jsem mu výchovnej pohlavek. Otočil se na mě. "Tak ty takhle?! Za to nedostaneš ani pusu a nechám tě tady samotnýho" ušklíbl se zlomyslně a začal se smát ještě víc. ....To snad, no tohle..on vážně hodil batoh na ramena a pomalu ho začala zahalovat tma lesa. Neměl jsem na výběr, musel jsem za ním. S utrašeným výrazem jsem ho doběhl a pevně objal kolem pasu. "Dobrá, držet se mě můžeš, ale žádná pusa" v tuhle chvíli mi to bylo úplně jedno, hlavně že v tý tmě nemusím jít sám. "Hele támhle jsou nějaký řady chat! To bude určitě ono. Když jsme došli k té první, zjistili jsem, že je to něco jako recepce v hotelu a zároveň malá stravovna. "Dobrý den, máme tu objednanou chatu, tady je kopie objednávky." situaci vzal do rukou Gee. Ten chlap se na nás oba podíval a něco si zamumlal pod vousy. "Víte on se bude ženit, takže tohle je poslední pánská jízda!" snažil jsem se to nějak ještě zachránit, aby to nevypadalo tak blbě. "Je to ta poslední, snad vám to vyhovuje" "Naprosto" Gerard se na toho chlapíka zazubil a už sme se řítili k našemu víkendovému domovu.
Gerard
Ten chlápek co nám předával klíče od chaty se na nás hrozně hnusně koukal a něco si pro sebe žbrblal. Vložil se do toho Frank a oznámil mu , že jsem zasnoubenej. Zrovna jsem neměl chuť, aby mi to připomínal. Ale snažil se aby situace nevypadala tak blbě.......Chatka byla útulná. Všechno bylo obložené dřevem. V obýváku byl velkej krb a všude na zemi byly huňatý koberce. Bylo to jako v pohádce.....Tušil jsem, že dneska večer jen tak neusnem a protože jsem byl zpocenej z autobusu, kde nás chtěl řidič asi upéct, tak jsem se rozhodl, že si dám sprchu. "Frankie? Jdu si dát sprchu, mohl bys zatím vyndat z báglu jídlo a něco malýho připravit, jsem hrozně hladovej" Frank přišel ke mě a zase se usmíval. "No, možná bych něco malýho k večeři připravit mohl, tak už ale mazej ať si co nejdřív u mě!" štípl mě do zadku a odpochodoval do kuchyně. ..To snad není možný, sebemenší jeho gesto mě děsně rajcuje. .Ve sprše jsem na něj pořád myslel. Byl jsem rád, že aspoň jednou v životě s ním můžu bejt takhle sám. Snažil jsem se tu sprchu co nejvíc urychlit. Ještě jsem se navoněl a běžel jsem zpět do přízemí. Byl to nádhernej pohled. V krbu už praskalo dřevo, na stole stála svíčka, láhev vína a sálat s těstovinama. "Páni Frankie, to se ti povedlo!" "Já vím, jsem přeci šikulka, ne?! Hele jdu si taky dát rychle sprchu, abych si vedle tebe vyvoněnýho nepřipadal jako špindíra." Mrknul na mě a zmizel v patře. Ty jeho dětinský výrazy mě pokaždý rozesmály....špindíra... to je trdlo ten Frank.... Doufám, že mu to nebude trvat dlouho, už chci zase cejtit jeho přítomnost....Naštěstí přišel opravdu brzo." Krásně voníš" řekl jsem mu. "Ale to mi přece nemsíš říkat Gee, já to vím!" "Ty seš teda ale!!" "Teď se zase čertíš ty Gee!" začal se smát. Bože ten jeho smích, je tak jedinečnej. Poznal bych ho mezi stovkou jinejch. Usadili sme se k malýmu konferenčnímu stolku a pustili jsme se do hodování. Po chvíli do mě Frankie šťouchl! "Na ochutnej trošku ode mě?" máchal mi před obličejem vidličkou se salátem. "Proboha proč, já mám přece na talíři to samí." "Nemáš, no tak vem si!" "Franku, já nechci mám to samí!!" "Nemáš, to není ode mě!" zamračil se a praštil s vidličkou do talíře. "Bože Franku ty seš opravdu potetovaný dospělý dítě!!" neudržel jsem se a smál jsem se až se mi do očí vháněly slzy. Pak jsem se uklidnil. "No tak dobrá, mohl bych teda ochutnat z tvojeho talíře prosím?" Najednou se Frank zase usmíval a už mi nabíral na vidličku další salát. "Na tady máš" podržel mi vidličku u pusy a já to snědl "Hmm máš lepší" zase jsem se začal smát. Teď už se konečně začal smát i Frank. Najenou jsem ucítil na stehně jeho ruku. Asi jsem v ten moment musel vypadat divně, protože jsem se z ničeho nic přestal smát. Ale i Franka smích pomalu opouštěl. Ještě jednou mě přejel rukou po stehně a pak mě prudce položil na gauč. Na nic nečekal a obkročmo si na mě sedl. Proč jen ale nemohl sedět v klidu? Pořád se na mě vrtěl a podobně a já se styděl za to jak rychle se malej Gee postavil do pozoru. Frankovi to ale bylo jedno. Pořád mě divoce líbal a pohupoval se svým rozkrokem na mojem. Začal ze mě strhávat tričko...jo vážně....strhávat!!chtěl aby bylo co nejrychleji dole. Trošku jsem se nadzvedl a přetáhl jsem si tričko přes hlavu. Chtěl jsem už taky vidět Frankovo tělo náhé a tak jsem ho začal svlíkat také. Byl dokonalej.....všiml jsem si , že ještě tetování nemá zcela zahojený.Musím být opatrnej. Bloudil jsem svýma rukama po celém jeho těle. Najednou se Frank posunul niž aby měl lepší přístup k mojemu pásku. Obratně ho rozepl a začal mi sundávat kalhoty. Vzrušeně jsem přivřel oči a čekal jsem až se dostaví vlna rozkoše a vzrušení. Najednou jsem měl dole i boxerky a cejtil jsem Frankovo horkej dech pořád blíž u mojeho *** "OOOuuu bože Franku!!" Lehce ho vzal do úst a začal mi po něm přejíždět jazykem. Sténal jsem pořád hlasitěji. Najednou ho vzal celýho dopusy a začal..."Ahh Franku já to nevydržíím!!!" pořád zrychloval a já se musel pevně držet opěradla gauče. I když tohle Frank určitě dělá poprvý, byl skvělej, chvíli mě kouřil ,chvíli sál......"Už , já už budu......." vyjekl jsem po chvíli. Ještě chvíli potom jsem jen tak oddechoval a snažil jsem se vzpamatovat z toho ,co jsem právě prožil. Frank si lehl vedle mě a začal mě líbat. Byl tak něžnej. "Jakej sem byl?" pousmál se na mě" Mojí odpovědí bylo dlouhé políbení jeho hebkých rtů....Nechtěl jsem ,aby můj "špindíra" byl o něco ochuzenej a tak jsem mu taky začal rozepínat kalhoty. Zastavil mojí ruku. Nechápavě jsme se na něj podíval, copak on to nechce??!! "Gee, já, já já chci víc!" Vytřeštil jsem na něj oči, ale on mě jen zase přitáhl k sobě a začal mě líbat ucho. "Vážně to chceš?" pošeptal jsem mu. "Chci!" Na chvíli se mě zmocnila panika. Jak sakra s klukem. Nevím jak a ....bože co teď? "Gee, prosím!" Naléhal stále Frank a nepřestával mi líbat krk a ucho. Chtěl jsem aby byl šťastnej a i já jsem si chtěl ještě vychutnat jeho tělo. Pomalu jsem mu sundal kalhoty a boxerky a otočil jsem ho. Snažil jsem se bejt co nejněžnější, ale i tak když jsem do něj vnikl sykl. Myslel jsem, že bude lepší přestat, ale ani já už jsem nemohl zastavit, chtěl jsem to. Zkusil jsem to ještě jednou. Znova bolestně zasténal. Ale já už nepřestal. Po chvíli jeho bolestné vzlyky přešly ve vzrušené vzdechy. Hrozně mě rajcovalo jak s každým mým silnějším přírazem zaklonil hlavu. jednou rukou jsem mu chvílema zlehka přejížděl po páteři. Prohýbal se ještě víc.....Přirážel jsem stále rychleji a on stále vzdychal a vzdychal.......byl to dokonalej zážitek....udělali jsme se skoro současně. Vyčerpaně jsem padl vedle něj. Jemně mě políbil na tvář a přitulil svoje nahé tělo k mému......přimáčkl jsem ho k sobě ještě pevněji a obtočil jsem kole

New tattoo 9

28. září 2007 v 17:47 | Pája |  STORY New Tattoo
Gee
Celou noc jsem přemejšlel, jak mám aspoň na těch pár dní udělat Frankieho šťastnýho. Moc jsem chtěl, aby věděl, že moje city k němu jsou fakt upřímný! To převalování se ze strany na stranu pořád nebralo konce a ani žádnej nápad se neobjevil. Potichu, abych nevzbudil Lynzi, jsem si šel do kuchyně pro skleničku vody. Sedl jsem si ke stolu a myslel jsem zase na něj. Najednou jsem si všiml letáčku co ležel mezi dnešní poštou. Pronájem chat a bungalovů v tu chvíli mě napadlo, že bych Franka mohl vzít na vejlet..Aspoň na dva dny. Holkám prostě řekneme, že si uděláme pánskou jízdu, nejspíš poslední před mojí svatbou.Ale na prvním místě musíme vymyslet ještě výmluvu na ten Frankovo výstup. Znova jsem ulehl do postele, moje hlava už byla o něco lehčí, ale pořád mě tížilo, jak omluvíme tu Frankovu scénu. Řešení mě napadlo až k ránu. Věděl jsem ,že Frank asi bude ještě spát, ale musel jsem mu tu novinku zavolat hned!! ....Dlouho to vyzvánělo, až se najednou v telefonu ozval rozespalej hlas "Nooo, ty vole co se ku*va děje? Víte kolik je hodin? A kdo do prdele vlastně volá?" "Ahoj zlato, tady Gee, nechtěl jsem tě vzbudit, ale už vím co řeknem na to jak si pokazil zásnuby!" "To je supr ale nepočká to ještě chvilku? Chci spát!" "Ne to teda nepočká !!!" "Nooo taáák jo, mluv..." zývl si do telefonu Frank. "Řeknem prostě, že sme se domluvili, že si uděláme pánskou jízdu někde mimo město a že to bude určitě ještě před zásnubama! A že tě prostě vytočilo, že sem ti lhal, že zásnuby už jsou teď a takový ty keci! To by mohly sežrat ne?" "Joo to je supr plán, Gee promiň ale jsem mrtvej, usnul jsem teprve asi před hodinou! Probereme to odpoledne.!" Frank mi bez pozdravu zavěsil telefon, ale dalo se to omluvit, protože zněl opravdu vyčerpaně.
Frank
Asi v pět ráno mě probudil telefon. Musel jsem se hodně přemáhat, abych to zvedl. Hned jsem toho dotyčného seřval a až pak jsem se zeptal, kdo volá. Byl to Gee. Měl jsem hroznou radost, že mi volá, ale únava byla silnější než já. Vyslechl jsem si jeho nápad, musím uznat, že to vymyslel chytře, ale něměl sem momentálně sílu nad tím přemejšlet víc. Odpoledne mu zavolám a proberem to pořádně. Lehl jsem si zpět vedle Jam a během minuty jsem byl tuhej..
Probudila mě až Jamia. Mohlo bejt něco kolem čtvrtý odpoledne. "Jakto, že si spal tak dlouho Franku?" zeptala se mě starostlivě. "Nemohl jsem spát, bolelo mě to tetování." "Už mi konečně vysvětlíš, co se to s tebou včera stalo?!" náhle změnila téma rozhovoru. Věděl jsem ,že už není čas na to rychle zavolat Geemu aby mi to ještě jednou pořádně vysvětlil a tak sem si postupně vzpomínal, co vše mi to ráno říkal. Rychle jsem to na Jamiu všechno vyklopil. Káravě se na mě podívala "Ach jo ty ses prostě urazil jako malej kluk! To je ti podobný! Fakt se z tebe zblázním" Uff ono to zabralo! Věří tomu! Musel jsem si pogratulovat, jak sem dobrej herec. Ale nebejt toho, že mě Gee ráno probudil, asi bych teď mluvil samý nesmysly a prasklo by to. Měl jsem najednou hrozně dobrou náladu a ta jsem zavolal Geemu. "Ahoj, tady Frank. Chci ti poděkovat, žes mi ráno zavolal!" "Jéé ahoj Frankie, nemáš zač. Si nějakej veselej ne?" "Joo to teda jsem!! Hned jak sem otevřel oči,tak se mě Jamia ptala na tu mojí výchylku ze zásnub. Odříkal jsem jí cos mi řekl a ona mi uvěřila!!" "To je skvělí šmudlo ! Mám radost a taky pro tebe mám překvapení. Máš teď čas?" "Jasně že mám!" "Ok, tak se sejdem za 30 minut u mě v salonu! " "Fajn budu tam přesně. Zatím ahoj. " "Ahoj Frankie"
Náhle mě zalil pocit štěstí. Hrabal jsem ve skříni co nejlepší oblečení a dlouhou dobu jsem si upravoval vlasy. Uběhlo to strašně rychle a už jsem si to štrádoval k salonu. Gee netrpělivě postával před vchodem a už z dálky na mě mával. "Tak jsem tu včas, to koukáš co?" Gee mi ale neodpověděl a místo toho mě prudce zatáhl dovnitř a přehodil cedulku na dveřích na CLOSED. Natlačil mě na zeď a začal mě líbat na krku. Jemně stiskl zuby můj ušní lalůček a já vyjekl slastí. Chytl jsem ho za bradu a přitáhl ho k sobě. Žádná holka nelíbá tak jako on!!!
Po chvíli mě pustil a významně se na mě podíval. "A teď to překvapení" mlčky jsem ho pozoroval ,jak něco štrachá v zásuvce. Najednou vítězně zakřičel : "Aaaa tady to je" a už zase pospíchal ke mě. Mával mi před očima nějakým papírem "Co na to říkáš?" "Asi tě zklamu, ale nic, protože mi tím před očima máváš tak rychle, že to nepřečtu." zasmál jsem se. "Ježiš sorry, jsem to ale vůl..na podívej!" přestal s tím mávat a podával mi to. "Bože Gee, pojedem na chatu? Sami?! Sakra ty si geniální a ne žádnej vůl!!" Musel jsem mu zase vlepit pusu, protože jsem se cítil strašně šťastnej!!!
Gee
Byl to nádhernej pocit, když jsem viděl Franka, jak se pomalu blíží ulicí ke mě. Byl malinkej, ale to mu ještě víc přidávalo na roztomilosti. Ruce měl zandaný v kapsách svejch úzkejch kalhot. Začal jsem na něj mávat a na jeho tváři se objevil úsměv. Bože on je tak nádhernej. Byl už u mě a něco mi řekl. Opravdu nevím co, protože v tu chvíli jsem byl jako smyslů zbavenej a rychle jsem ho zatáhl dovnitř. Hned jsem ho začal líbat na krku. Měl sem pocit, že kdybych ještě vteřinku nemohl ochutnat jeho tělo, asi bych se zbláznil. Chvíli sme se jen tak mačkali jeden na druhýho a vychutnávali si svojí přítomnost a dotyky. Pak jsem si ale vzpomněl na svoje překvapení a odtáhl jsem Franka od sebe. Jako na potvoru jsem nemohl najít tu smlouvu o pronájmu chaty. Připadal jsem si trošku hloupě, že tak zmateně něco hledám. Naštěstí jsem to ale našel a už jsem s tím Frankovi mával před nosem. Chtěl jsem slyšet, co na můj nápad říká : "Asi tě zklamu, ale nic, protože mi tím před očima máváš tak rychle, že to nepřečtu." zase mě polilo trapný horko a podal jsem mu tu smlouvu. Vyjekl štěstím. Ty jeho velký kukadla zářila jako snad ještě nikdy před tím. Vlepil mi pusu a já věděl, že jsem ho udělal šťastným. Ten pocit mě hřál u srdce.
"Franku, asi bysme měli jít balit, nemyslíš? Vyrážíme už dneska večer!!" "Už dneska?To je super.jen nevím, co na to řekne Jamia " sklopil oči k zemi "Neboj Frankie udělá si dámskou jízdu s Lynzi!" mrkl jsem na něj.
Ještě nikdy jsem nebalil tak rychle jako teď! Naházel jsem do tašky prostě základní věci a bylo hotovo. Už jsem chtěl konečně vypadnout. Ještě musím nějak přečkat hodinu a vyrážíme!......Myslel jsem ,že ta hodina bude nekonečná, ale zasekl jsem se při kreslení komiksu a zděšeně jsem zjistil, že za pět minut mám bejt u autobusu. Sakra, přijdu pozdě!
Fee
Kde sakra může bejt?Už má 15 minut zpoždění a autobus za 5 minut odjíždí! Najednou jsem v dálce uviděl postavu v černém. Oddechl jsem si, byl to on. "Já, já "...zhlubka oddechoval Gee po zběsilém běhu. "Já se omlouvám Frankie, ale aspoň že jsem to stihl!" "Už sem se bál že ses na mě vykašlal! Ale pro jednou ti teda pozdní příchod prominu." ušklíbl jsem se na něj a pomohl mu s báglem......Seděli sme až skoro vzadu. V našem okolí bylo jen pár staříků a rodina s malejma dětma. "Já chci bejt u okýnka" dupl jsem si. Gerarda to rozesmálo a uvolnil mi teda místo u okýnka. "Co se mi směješ?" "Seš někdy jak malý dítě Frankie!" "Hm to je skvělej kompliment, fakt díky!" zamračil se Frank a tak jsem ho nenápadně pohladil povlasech, ale jen tak aby to nikdo neviděl."Ale no tak Frankie, nečerti se hned!" teď už se na mě pousmál a opřel si zlehka hlavu o moje rameno. "To je báječný Gerarde!" "Jo je Frankie! bude to tam skvělý, uvidíš!"

STORIES

28. září 2007 v 15:08

Frank with glasses

28. září 2007 v 11:38 | FraGee
HAHARGLASSES-1.jpg frank with glasses? image by Silvers_Screeniesmychemicalromance--large-msg-118-3.jpg Glasses image by IEROsistible4xmnnfl.jpg image by IEROsistible62z1vyx.jpg image by IEROsistible103182frankie.jpg glasses love image by Xxhc_broken_ninjaxXsunglasses.jpg HAHA nice glasses image by brendonstalkerimnotOKfrankglasses_.jpg i'm not OK frank glasses ^_^ image by Xxhc_broken_ninjaxX

Frerard Fórum

28. září 2007 v 10:40 | FraGee |  ..:Frerard:..
Takže na lidé.cz je fórum Frerarda, můžete tam jít nemusíte vaše věc http://forum.lide.cz/forum.fcgi?akce=forum_data&auth=&forum_ID=62794

New Tattoo 8

27. září 2007 v 23:15 | Pája |  STORY New Tattoo
Asi to bude trošku delší, tak snad nebudete znuděný. Díl kterej bude následovat po tomhle jsem se rozhodla udělat veselejší, tak se ráno máte na co těšitTaky by jste asi uvítali pokráčko Where´s my home, co? Já už chtěla pokračovat, jenže nevím, jestli FraGee nemá další díl rozpracovanej, tak abych jí to třeba nenarušila a její práce, kterou tomu věnovala by byla na nic,protože já už bych nějak dál pokračovala--- nemůžu se s ní nějak setkat na icq, tak musíte ještě chvíli vydržet…
Frank
Hned po tom "famózním" odchodu z Gerardovo zásnub jsem si vypnul telefon. Pak jsem se už jen sám a sám procházel ulicemi Chicagského předměstí, kde Gerard bydlel. Pořád jsem si ale udržoval odstup od jeho domu. Nebyl jsem si totiž jistej, jestli se mě Jam nevydala hledat. Měl jsem hlavu plnou toho, jak všem vysvětlím, proč sem to udělal. Kdybych to udělal v jakýkoliv jiný situaci nebylo by to zase až tak neomluvitelný..ale zkazit zásnuby! ? ! celej sem se najendou otřásl. Na tohle žádnou omluvu ani výmluvu nevymyslím. Tím vším přemejšlením sem si ani neuvědomoval, kudy chodím. Najednou jsem stál na samém kraji předměstí. Byl tu malej parčík, pár dětskejch prolejzaček a malý jezírko s lekníny.
Řekl jsem si, že mi chvilka posezení neuškodí a usadil jsem se na lavičce poblíž jezírka. Hladina byla klidná. Jak já jsem jí ten klid záviděl. Kdybych já teď měl bejt tím jezírkem, hladina by byla nejspíš plná malých vln, které by ničily ty spanilé lekníny, které se na ní hrdě vyhřívaly.
Gee
Ačkoliv je to už přes hodinu, co Frank vylítl pryč z našeho domu, já pořád sedím na zábradlí a koukám do prázdna. " Miláčku už mi konečně vysvětlíš, co se to stalo?" starostlivě se mě zeptala Lynzi "Zlato, mě se o tom teď vážně nechce mluvit! Ale neudělal to schválně! To mi věř!!" ani sem jí nic jiného říct nemohl. Musel jsem počkat ,než mi trošku vychladne hlava a pak si teprve můžu vymyslet nějakou vhodnou výmluvu………Jenže jakou sakra? Frank Jamii řekne něco jiného než já Lynzi…holky si pak o tom spolu popovídají a zjistí, že jsme oba lhali! Takhle jsem to nemohl nechat….přestože mi bylo jasný, že jsem teď ten poslední, koho by Frank chtěl vidět, musím ho jít najít. Jen se domluvíme co řekneme a pak mu zmizím ze života. Navždy…………….ublížil jsem mu a musím za to pikat. Navíc ze mě za chvíli má bejt ženatej muž………….Zase to na mě všechno padlo…bylo toho tolik, že jsem měl pocit, že ta strašná tíha za chvíli celý moje nebohý tělo zarazí do země….a já zústanu bezmocný. Vážně jsem v tuhle chvíli nedokázal rozeznat, jestli je dobrý se oženit nebo ne….Ale sakra proč celou vinu dávám jen sobě?! Jo ok, budu se ženit, ale Frank má přece taky přítelkyni…Na mě se rozzlobí, že se chci ženit a sám…….sám má taky doma HOLKU!!! Na chvíli mě popadla zlost, ale rychle jsem se uklidnil. Lynzi jsem oznámil, že mi to všechno sebralo náladu a ať se nezlobí, že už stejně skoro všichni odešli domů a já si musím trošku pročistit hlavu. Překvapilo mě, že z celý tý záležitosti ani nebyla moc naštvaná, spíš jen zmatená a tak přikývla a řekla, že zatím připraví romantickou večeři pro dva.
Vyšel jsem z domu a odemykal jsem auto. Pak jsem ale klíčky zandal zpět do kapsy kabátu a rozhodl jsem se pro zdravější hledání Franka a to - procházkou. Procházel jsem zrovna North Street a vzpomněl jsem si na malej parčík, kam jsem chodíval ven, když jsem se přistěhoval do Chicaga. Neměl jsem tu žádný kamarády a ani se se mnou nijací nechtěli seznamovat. Každéj den sem vzal papír a tužku a dlouhou dobu jsem si tam kreslil. Teď se tam na minutku podivám znova. Doufám totiž, že když tam přijdu a usadím se na tu lavičku jako dřív, tak aspoň na chviličku budu ten mladej 18-ti letej kluk kterej si myslel, že už nikdy nemůže mít větší problémy, než má……v tom teenagerským věku jsem se ale v tomhle ohledu šíleně splet.
Rukou jsem odhrnul křoví, které už pomalu začalo přerůstat přes cestičku. V posledních letech sem už skoro nikdo nechodil. Mladší děti si hráli na hřišti u MacDonalda a ti starší se zásadně scházeli v betonovým skateparku, kterej tu před 3 lety postavili…..pomalu jsem chytl za rezavějící branku, která zaskřípala. Najednou jsem zjistil, že tady nejsem sám. ..Na lavičce někdo seděl…..kolena u brady, ruce kolem nich...hlava sklopená. Kdo to sakra je? Co se tomu chudákovi stalo, že tu sedí jako hromádka neštěstí??? Bylo už šero tak jsem ani podle oblečení nemohl rozpoznat, jestli to není někdo známej…..Pomalu a potichu jsem se přibližoval k lavičce. Zjistil jsem že je to kluk a že ani nemůže slyšet, že se k němu přibližuju, protože začal hlasitě vzlykat. Projel mi mráz po zádech.Kluk a brečí tu jako malý děcko.Co se mu jen mohlo stát hrozného????!!!...Položil jsem mu ruku na rameno….
Frank
Z minutky přemejšlení se najednou stala celá hodina. Jedna černá myšlenka stíhala druhou. Do toho záblesky ze zážitků s Jamiou, S Gerardem. Plácalo se mi to jedno přes druhý a já se propadal stále hlouběji a hlouběji. Měl jsem pocit, že už jsem dopadl až na dno, ale přitom mi bylo pořád hůř a hůř! Jak hluboký to dno sakra je? Copak už nepadám dost dlouho …. Najednou v dálce něco vrzlo. Bylo mi ale fuk co ! Neměl jsem ani malinko chuti po tom pátrat. Hlavu jsem měl pořád zabořenou v kolenech. Cejtil jsem jak mě začíná polejvat horko, svírala se mi hruď tak, že jsem nemohl pořádně dýchat……tenhle pocit jsem zažil na střední, kdy jsem seděl úplně stejně jako teď na záchodech a schovával jsem se partě kluků, kteří mě šikanovali……měl jsem celej obličej od krve, protože mě zbili……..teď jsem sice od nikoho přes držku nedostal, ale pocit to byl úplně stejnej jako před lety…….už sem dál nedokázal udržet slzy a rozplakal jsem se. Muselo mě bejt slyšet snad kilometry daleko, protože jsem to nedokázal udržet jen ve fázi ,kdy vám tiše stékají po tvaři potůčky drobnejch slziček…slzami jsem se přímo zalykal a nemohl jsem se ani pořádně nadechnout. ..Najednou jsem ucítil něčí ruku na rameni……. Pomalu jsem tedy zvedl hlavu z kolen………….."Proboha" vyjekl jsem … Stál přede mnou Gerard. Jak se tu sakra vzal??? Rozbrečel jsem se ještě víc a prudce jsem vstal z lavičky a vydal se na útěk. Ikdyž bylo vidět, že on je zaskočenej stejně jako já, byl pohotovej a silně mi stiskl ruku abych nemohl utéct. Ale nemluvil, jen se na mě díval. Pozoroval můj pláč a mlčel. Najednou jsem v jeho očích zpozoroval lesk. První kapka mu ukápla na pruhovanou šálu….následovala jí druhá… .třetí. Chvíli jsem to mlčky pozoroval, ale pak jsem se probral "Ku*va pust mě ty hajzle!" zařval jsem na něj přes všechny ty slzy. "Já nemůžu Frankie!" teď už brečel mnohem víc. Já ale nehodlal ustoupit, nenechám si od něj ubližovat ještě víc. Teď mi tu bude brečet a omlouvat se a pak půjde domů za Lynzi a ťuťu ňuňu. To teda ne!!! "Neslyšel si mě? Řekl jsem pusť mě!" Namísto uvolnění stisku mě chytil ještě pevněji "Ne, nepustím tě, musím s tebou mluvit!" já ho ale nechtěl poslouchat. Povedlo se mi uvolnit jednu svojí ruku z jeho pevného sevření a vší silou jsem ho udeřil do obličeje. V tu chvíli mě pustil a skácel se dolů. Podíval jsem se na něj, jak se bezmocně válí na zemi. Na malou chvíli sem se cítil dobře!! Najednou mu ale tekla z nosu i pusy krev a já si uvědomil, co jsem to udělal. Sklonil jsem se k němu a podal mu kapesník kterej sem narychlo vyhledal v bundě. Naštvaně mi ho vtrhl z ruky a začal si otírat všechnu tu krev. Teď jsme se pro změnu cejtil hrozně…..
Gerard
Bylo to něco šíleného, když ten kluk ke mně zvedl hlavu....zase ty pronikavý oči….Teď ale nebyly plné štěstí, a zvědavosti, jako když jsem je viděl poprvé…teď byly plné smutku a zklamání. Na vteřinku jsem si vzpomněl, jak je to možný, že jsem na něj takhle rychle narazil a zrovna na tomhle místě…..Jenže bylo vidět, že Frank se probral z překvapení a chtěl utéct pryč, tak jsem musel rychle jednat. Chytl jsem ho za ruku, možná trošku víc, než jsem měl. Obořil se na mě, že ho mám hned pustit. Najednou mi ale došlo, že už s ním nechci mluvit o nějaký výmluvě u holek, ale o nás…ty slzy které tu ronil totiž byli kvůli mně…….došlo mi, že mu na mě záleží a já si pomalu uvědomoval, že u mě je to to samý.důkazem mi byly slzy, který se mi začaly kutálet po tváři. Frank na mě stále naléhal, abych ho pustil ,ale já už ho nechci pustit nikdy…..Najednou se mi zatmělo před očima…dostal jsem ránu a bezvládně jsem se skácel k zemi. Frank stál nade mnou a ani nehnul brvou. Ucítil jsem,že mi teče krev. Najednou Frank zmateně začal šmátrat po kapsách a podával mi papírovej kapesník.Opět se mě zmocnil vztek a tak jsem mu ho vyškubl z ruky a začal jsem si otírat krev z obličeje.
Z ničeho nic si vedle mě Frank sedl na bobek, jeho pláč už se téměř utišil. "Proč si mi to udělal Gerarde?" dořekl to a tiše vyčkával na mojí odpověď. "Nechtěl jsem ti ublížit! " "Ale sakra věděl si, že to stejně zjistím!!!" "Jo ale chtěl jsem bejt šťastnej co nejdýl to půjde!" ani nevím jak tohle ze mě vypadlo.Šlo to samo…… Frank na mě zase upřel ty svoje velký kukadla a pomalu se ke mně naklonil…….naše rty se opět spojily. Najednou sem přestal vnímat bolest, kterou mi před chvílí svým úderem způsobil a povalil jsem ho vedle sebe do trávy. Svalil se na zem a začal se smát. Bylo roztomilý se dívat, že na tvářích se mu ještě lesknou slzy, ale už se směje. Měl dokonalej smích ...tak připitomělej, že to bylo až nádherný. Chvíli jsme se jen líbali a hladili ve vlasech. Pak mi to ale přestalo stačit a přitiskl jsem se na něj víc. Vzrušeně vydechl přímo do mojeho ucha. Nabudilo mě to ještě víc a tak jsem začal bloudit rukou pod jeho mikinou……..nahmatal jsem ale jen další mikinu.sakra kolik toho na sobě ten prďola má? Nevzdával jsem to a konečně jsem se dostal pod triko až na jeho tělo. Celý se zachvej "aaaa - haha aaaaa Gee neee to studí pomoooc!" zase ten jeho smích, to je úžasný "Pomoooc jo?je ti chladno hošánku?" uchychtl jsem se a pevně jsem přitiskl rty k těm jeho…..hned se přidal a strčil mi jazyk hluboko do pusy. Rukou se ale stále snažil sundat tu mojí z jeho těla…asi ho to vážně studilo, ale chtěl jsem ho trochu pozlobit. Začal jsem mu sjíždět rukou k rozkroku. Hbitě jsem nahmatal jeho pásek a snažil jsem se ho rozepnout "Gee nech toho , vždyť je zima, chceš abych tu umrznul??!" Došlo mi, že má asi pravdu a tak jsem svoje ruce přesunul z jeho pásku zpět na krk. Byla to nekonečná chvilka štěstí, chvilka bez starostí. Jen já a on...a naše dotyky…………….najednou mi zazvonil telefon a na displeji svítilo : Miláček ……."Ahoj Lynzi, co se děje?!" "No já, já už mám hotovou tu večeři, svíčky pomalu dohořívají a ty nikde" Lynzi do telefonu vždycky hrozně řvala a vzhledem k tomu, že jsem byl těsně u Franka.musel slyšet každý slovo…" Já už teda půjdu domů jo?" "Dobře Gee, zatím ahoj" "Ahoj" zaklapl jsem telefon. Frank už opět zaujal postoj : kolena u brady, hlava zabořená v nich……..pohladil jsem ho po vlasech a on sebou cuknul : "Nech mě do prdele!" "Já ale nemůžu, copak ti to nedochází? Franku slibuju ti, že to nějak vymyslím a chci abys mi věřil, že to z mojí strany není jen hra…….já tě…….Franku já tě miluju" nevěřil jsem, že jsem mu to opravdu řekl.ale bylo to tak.V puse jsem měl sucho a v hlavě bordel, ale nechtěl jsem vzít zpět to, co jsem právě vyslovil…."Gerarde já už nevím co mám dělat!" ještě nikdy jsem v jeho hlase neslyšel takovej smutek a beznaděj. "Franku, víš že já a ty…….nemáme budoucnost…všechno se už rozjelo, že se to nedá zastavit. Já jsem zasnoubenej s holkou se kterou jsem dlouho.Ty a Jamia máte taky 6-ti letej vztah a na tý holce je vysloveně vidět, že čeká až jí nabídneš sňatek…….Oba se asi co nevidět oženíme. Neříkám, že budu šťastnej, budu na tebe myslet pořád, ale jinak to asi nejde" Frank se celou dobu díval do země a jen tiše poslouchal co říkám. Ani mě se to neřikalo lehce,ale věděl jsem že je to pravda.nemá to mezi mnou a Frankem budoucnost….ale proč když ho miluju? Zase se ve mně ozvalo moje druhý JÁ.
"Franku slibuju ti, že ty poslední dny, co si tady na dovolený pro tebe udělám těmi nejkrásnějšími, to ti slibuju.ale teď už musím jít…….." když jsem to dořekl, smutně se na mě podíval a začal se zvedat ze země… "Hm….tak už teda jdem" ….Mlčky sme kráčeli až na kraj North Street a tam sme se rozdělili a každý sme šli domů...domů ke svým přítelkyním…..

New Tattoo 7

26. září 2007 v 22:01 | Pája |  STORY New Tattoo
Vážně se mi to najednou málem vypařilo z hlavy! Máme o víkendu s Lynzi zásnuby. Možná si říkáte, že je to divný, ale já ani Lynzi nejsme typy na nečekané požádání o ruku, svatbu v kostele a podobný hlouposti. Jednou sme si porstě sedli k televizi, jedli sme popcorn a vlastně sme se tak nějak dohodli, kdy se zasnoubíme. Teď s tím Frankem a všema jinejma starostma okolo jsem na to opravdu pozvolna začal zapomínat. Přešel jsem z kuchyně do obývaku a sedl jsem si na staré křeslo, které sme tu měli spíš na parádu než na používání. Teď jsem ale toužil posadit se do něj. Bylo veliké a měkké. Propadl jsem se do něj a pohodlně se uvelebil. Teď už moje myšlenky nelítaly jenom u Franka. Náhle se do všeho připletla moje "skoro snoubenkyně". Nedokázal jsem si představit, jaký to asi bude až se vezmem. Ikdyž co by se mělo změnit?! Snad jen to že budem mít o jeden úřední papír navíc a na prstech nám přibude jeden prstýnek. Ale už to bude moje žena.Už nebudu moct jít ven a říct : Noo včera jsem byl tam a tam se svojí holkou....už budu muset říct se svojí ženou !! Najednou mi to slovo manželství a moje žena , přišlo šíleně svazující, majetnický, usedlý. Jakoby mě už nečekalo nic jinýho, už budu mít manželku a pak budem spolu stárnout a vychovávat děti. Začal jsem se toho všeho hrozně obávat, ale odvolat to?! To nejde! Seděl jsem dál v tom starým křesle a vdechoval jeho zvláštní vůni. Na chvíli se mi konečně podařilo přepnout a já jsem si představil, kolik lidí už v tom křesle odpočívalo jako já...kolik to bylo generací, jaká byla doba.měli taky takové problémy jako já?? všechno mě to zmohlo usnul jsem.......

Lynzi
S klukama sme dneska měli zkoušku, ale netrvala moc dlouho . Protože se mezi sebou zase pohádali. Radši jsem to tam zabalila a šla domů. Celý to na mě hodilo špatnou náladu. Těšila jsem se na Gerarda, on mi náladu určitě zvedne. ..Zrovna jsem procházela okolo obchodu se svatebními šaty. Já sice žádný takovýhle nehtěla, ale ten pohled ve mě vyvolal zvláštní pocity.Už teď o víkendu budou zásnuby.Moc se těším. Přemejšlím, jestli bych třeba neměla pozvat i Jamiu, pokud si dobře pamatuju, tak v sobotu tu ještě určitě budou...............zavolám raději hned "Halo Jam, mám takovej návrh.v sobotu mám s Geem zásnuby, nechtěli byste s Frankem taky přijít?" "Jéé ahoj, no Frank na tohle moc není ,ale já bych tam ráda byla,tak uvidím podle něho no" "Ježiš tak mu řekni, že jdete k nám koukat na film ne?Nemusí vědět o zásnubách, pak už pryč neodejde ne??!!" "No dobře, já se to pokusím nějak vymyslet ok?" "Fajn jsem ráda, ahoj!...tak doufám, že ho nějak přesvědčí přijít, Jamiu bych tu totiž opravdu chtěla.
Fee
Zrovna dneska jsem se probudil do dne, kterýmu říkám : krypl !!! Měl sem výčitky že jsem ani nezavolal Gerardovi, že děkuju za tetování, že sem se ani nezeptal kolik mu za něj mám zaplatit, že sem na něj byl hrubej...dneska mě to najednou všechno chytlo a hodilo mi to na prsa šílenej balvan. Bylo to nezodpovědný řvát na něj a pak se ani neozvat, jestli jsem ok atd. Dlouho jsem váhal ale nakonec sem namačkal na telefonu číslo do salonu .........měl jsem smůlu, nikdo mi to nezvedal, nejspíš je doma. Jam byla zrovna ve sprše a já jsem si vzpomněl, že ona má tel. čísla na oba dva. Rychle jsme jí začal prohrabovat doklady a všemožný kapsy. Nakonec jsem to číslo objevil. Ještě jsem se ujistil, že je pořád v koupelně a už sem utíkal přes obývák s kusem papírku i jejím telefonem. Zavřel jsem se v ložnici a namačkal jeho číslo. Připadal jsem si jako malý děcko co před rodiči tají něco zakázanýho........tůůůut...tůůůůt "Ahoj Jamio, hele je Frank ok?".............konečně jsem slyšel ten hlas......."Hálo, Jamio, seš tam?"...."N-Ne, tady je, no já ...tady proostě Frank" ticho...teď mlčel Gerard "Gerarde slyšíš mě??Haloo!" "Jo slyším, co je?" "Já jsem se chtěl domluvit kvůli tomu tetování, kdy mi ho teda můžeš dodělat??" chvíli zase bylo ticho...."No chtělo by to co nejdřív. Jenže včera se mi něco posralo v salonu, takže mi to tam opravujou a nejsou na to tam vhodný podmínky. Mohl bych ti to dodělat u mě doma, ale to by ti asi zas připadalo jako teploušský pozvání do postele co?!" jen co to dořekl tak jsem pro změnu nevěděl co mám říct já......"Hele sorry, tam u tebe sem vylítl.a zbytečně! Jestli máš čas,tak já přijdu a doděláme to dneska." "No ok, pokud ti nebude vadit, že hlídam Lynziinýho synovce." "Ne to je v poho tak já za chvíli dorazím.Teda vlastně ne, já nevím, kde bydlíte !" jen jsem to dořekl, začal se Gerard smát do telefonu. "Tak...hahahaha.....no haha....já pro tebe pcheee přijedu" nemohl se zase přestat smát, tak to radši zavěsil. Rychle jsem Jam oznámil, že za chvíli mizím pryč. Nekoukala zrovna dvakrát nadšeně, ale usoudila, že bude dobrý to tetování nechat dodělat co nejdřív. "Jo hele Franku, ještě na něco jsem se tě chtěla zeptat.víš ohledně víkendu a Lynzi a......Crrrnkkk...zlato Gerard už zvoní...řekneš mi to jindy ju?Pa miluju tě puso" automaticky jsem jako vždy zopakoval toto rozloučení a už sem si to šinul ke dvěřím. Byl jsem strašně rád, že zase budu blízko Gerarda...ikdyž druhá moje půlka pořád křičela v hlavě : Dej si pozor na kluky! Nejsi přece Gay!!!
Vyběhl jsem ze dvěří a uviděl Gerarda stojícího u starýho oprejskanýho auta.- "Tak šup, nasedat...jde se tetovat" prohodil mile Gerard. Vzadu v autě seděl kluk.mohlo mu bejt tak šest. Gee mi ho představil a vyrazili sme k němu domů.
Gerard
Přijeli sme ke mě. Udělal jsem si kafe a Frankovi jsem donesl pivo. Tommy si hrál nějaký hry vedle nás na playstationu. Udělal jsem místo na gauči a donesl všechny potřebný věci. "No nebude to tu tak hygienický, jako v salonu, ale to zmákneme ne?!". "V pohodě... co tě nezabije, to tě posílí" když to Frank dořekl, zase se mu na tváři objevil ten krásnej úsměv. Začal jsem ho teda znovu tetovat. Už to byly jen malý dodělávky, takže to netrvalo dlouho a ani to nebylo extra bolestivý. Pak jsem ukuchtil něco z naší domácí instantní kuchyně (neměli sme moc čas vařit) ...samozřejmě jsem to posral.nevěděl jsem, že frank je vegetarián, takže jsem vařil na dvakrát. Po jídle jsem mu šel ukázat zahradu.Děsně ho zaujal náš bazén. Pořád okolo něj chodil a říkal ,že má zajímavej tvaer a že oni mají jen malej apod. Najednou se ve mě zase probudilo šibalství a tak jsem do něj zlehka strčil. Vzhledem k tomu, že to vůbec nečekal, uklouzl a padal dolů. Byl ale pohotovej a chytl mě za mikinu. Najednou už sme byli oba celý zmáčený v bazénu " Tyyy hajzle" vyjekl Frank a prskl mi vodu z pusy na obličej. Zase jsem se začal smát. Chtěl mě nejspíš z legrace praštit, ale vhledem k tomu kolik toho měl na sobě a jak to vše nasáklo vodu, tak jen zavrávoral a zmizel pod hladinou. Nahmatal jsem jeho tričko a vytáhl jsem ho nahoru. Pořád jsem se smál a on trošku vyděšeně koukal..zase sme si byli strašně blízko. Hrozně mě vzrušovalo, jak se mu jednotlivý pramínky vlasů rozdělují na tváři a kape z nich voda. Už jsem to neudržel a pohladil jsem ho. Zase se nebránil. Dokonce ani necukl pohledem a upřeně mi hleděl do očí. Přitiskl jsem ho k sobě a políbil. Teď už to nebylo jako v salonu. Bylo to něco uplně novýho. Zlehka jsem se dotýkal jeho těla a on mi to oplácel. Najednou sme se na sebe silně přitiskli. Bylo to úžasný. "Gerardeeee mě se zasekl playst, pojď to opravit!!" z našeho románku nás vyrušil Tommy. Naštěstí volal zevnitř, takže naší scénku neviděl......."Vylezli sme z bazenu. "Hele Franku radši už jdi....zadním vchodem aby neviděl, že sme oba mokrý...to víš člověk nikdy neví...!" Frank se na mě smutně podíval a odešel.
Frank
Už mi ani nevadilo, co se stalo u Gerarda doma. Dokonce se mi i klidně spalo. Druhej den jsem neměl šanci ho vidět, protože si Jami vymyslela nějakej výlet. Neodporoval jsem jí....Pořád mi chtěla povídat něco o Lynzi a víkendu, ale já jí vždy přerušil . Právě Lynzi mi rušila obraz dokonalýho Gerarda Waye.!! "no tak sakra Franku už mě poslouchej!!" okřikla mě najednou Jami. "No co teda je zlato?" snažil jsem se bejt příjemnej. "No zítra půjdeme na návštěvu k Lynzi a Geemu, co ty na to? " najednou jsem to viděljako šanci zase bejt blízko Gerarda a tak jsem souhlasil.
Druhej den sme vyrazili asi kolem čtvrtý směr Gerardův dům. Hrozně jsem se těšil. ..Když sme byli na místě, udivilo mě, že je tu nějak moc aut. Chytil jsem Jam za ruku a zeptal se jí : "Hele co se děje?Není tu nějak přelidněno???!" Jen na mě mrkla a řekla s úsměvem: "pojď a nech se překvapit, uvidíš, bude to dobrý!!" dost jsem znejistěl. Tušil jsem, že mi NĚKDO něco neřekl.........Mlčky jsem vstoupil do domu. Bylo tu pár starších lidí a pak zbytek tak v mojem věku. Většina jich byla potetovanejch nebo měli aspoň nějakej piercing. Hned nás přišla uvítat Lynzi a odvedla nás k velkýmu stolu. Teď už jsem byl ještě víc nejistej než předtím.........Mlčky jsem usedl a čekal ,co se bude dít. ..Nájednou přišel ke stolu Gerard. Když mě uviděl tak na něm bylo vidět, že znervozněl. Pořád si hrál s cípem košile a koukal kamsi do země. Když se všichni usadili, tak se vedení chopila Lynzi...."Táákže, sešel se tu okruh nás nejbližších a jistě všichni víte proč! No a kdyby náhodou někdo z vás nebyl nějakým způsobem v obraze, tak sme se tu se šli, abychom oslavili moje a Geeho zasnoubení. ...Najednou jsem zase cejtil na hrudi bolest....nebylo to ale moje nový tetování....bylo to srdce......zrovna mi bylo rozpůleno na dvě části. Naprázdno jsem polkl a podíval jsem se na skelničku sektu přede mnou....nečekal jsem na ty keci : pozvedněte sklenky a připijte si na.....čapl jsem jí do ruky a naráz jsem veškerý její obsah hodil do sebe. Pak jsem se zvedl, rozrazil dav lidí a rozzuřeně jsem odešel ven. Slyšel jsem zasebou podivený šepto lidí.....nevnímal jsem je!.... Jak mi to mohl udělat? Co to včera mělo znamenat???!!! Jen si hrál? Chtěl mě ponížit? Byl jsem na dně...aniž bych chtěl, musel jsem si konečně připustit, že mi na něm záleží... záleží mi na KLUKOVI ! Ale k čemu mi to je? On se právě zasnoubil a za chvíli ho čeká svatba...a já? já a Jami za pár dní odjíždíme....co bude dál? Co by?!!!! Vrátíme se domů, oba zas budem chodit do práce, po čase se asi taky vezmem a budeme mít děti. Po Gerardovi mi zůstane jen věčná památka na hrudi a v srdci prázdno. Teď mi bylo vážně hrozně....nehodlal jsem se vrátit zpět a ani jsem netušil jak svojí reakci vysětlím Jami a ostatním...........