A sakra- 12

15. dubna 2008 v 21:39 | Pája a Anett |  A sakra...
Sedl jsem si ke stolu a vzal do ruky mobil.....

díval jsem se na jeho fotku která na mě na displeji blikala v rytmu melodie........Tak krásně se tam usmíval. Začalo mi docházet, že největší hajzl jsem vlastně já. Za rozchod s Alanem jsem mohl já....a teď ještě ubližuju Gerardovi. Nechápu sám sebe, proč jsem to prostě nedokázal zvednout a něco mu říct..cokoliv...třeba jen "Ahoj". Položil jsem telefon na stůl a nechal ho dál zvonit. Belhal jsem se do koupelny! Nutně potřebuju sprchu.
Vždycky když jsem měl blbej den, tak jsem si prostě dal sprchu a jakobych ze sebe všechno to špatný smejval...a pomalu jse se uvolňoval. Teď to bohužel nezabíralo...ani trošku. Nechal jsem po sobě stékat vlažnou vodu. která se mísila s mojema slzama. Místo toho, aby ze mě smutek odpolouval, tak mi bylo pořád víc těžko.
Po několika minutách jsem sem to vzdal...sprcha mi fakt nepomůže...dneska ne. Obmotal jsem kolem sebe ručník a chtěl jsem si jít pustit nějakej film. Doufal jsem, že tak aspoň na chvíli budu myslet na něco jinýho. Než jsem stihl vybrat na co budu koukat, tak se ozvalo bušení na dveře. Hrklo ve mě. Stál jsem jak přikovanej a zíral směrem do chodby....Pak se někdo opřel o zvonek. Ten zvuk byl šílenej, trhalo mi to uši..ale nemohl jsem otevřít, tušil jsem, kdo to je. "Berte otevři ti zkurvený dveře! Já vim že si doma"...stále se opíral o zvonek a bušíl pěstí do dveří.
Pomalu jsem došel ke dveřím a podíval jsem se do kukátka. Stál tam, oči rudý, ale né vzteky ale od pláče. Pořád bušil, začali mu slzy téci znovu. "Notak Berte, co se děje proč…." A najednou ho to asi nějak zlomilo a sesunul se dolů ke dveřím. I přes ty zavřený dveře jsem slyšel, jak brečí a pořád jak vyslovuje jen to jedno slovo. "Proč." Tohle mi trhalo srdce. Opřel jsem se o dveře a taky jsem si sedl. Dal jsem znovu hlavu do dlaní a brečel s ním. "Gerarde promiň, ale já teď nemůžu, prostě nemůžu." Zašeptal jsem. ani jsem nedoufal v to, že by to třeba mohl slyšet.
"Já tě ale miluju. Cožpak to nevidíš? Cožpak to nevíš? Proč se ke mně takhle chováš Berte? Včera ještě bylo všechno tak skvělí a dnes mi už ani nezvedáš telefony. Co se pokazilo?" zařval přes celou chodbu. Sousedi museli asi mít parádní divadélko. A já jsem tu jen tak seděl a trápil se. Měl pravdu, včera bylo všechno dokonalý a dneska je to vše pryč. "Dej mi čas." Zakřičel jsem prázdnému bytu. Pak jsem uslyšel, jak se Gerard zvedá. Zvedl jsem se taky a podíval se kukátkem, šel pryč. Nechal mě tu, nechal mě.
Šel jsem pro další flašku něčeho ostrého. Během půl hodiny jsem byl už zase na šrot. Teď jsem už ale nemyslel na Alana, ten mi teď už byl ukradenej. Ale myslel jsem na Gerarda, to on měl být můj život a já ho takhle sklamu. Jsem fakt hajzl, šmejd, měli by mě odstřelit jako nějakou škodnou. Celej zbytek dnes jsem ležel a popíjel. Ráno mě opět probudilo volání záchodu…. Zvracel jsem celé dopoledne. Jenže pak se stalo něco, co bych nečekal. Šel jsem zase dolů do kuchyně a uslyšel zvonek. Podíval jsem se, jestli to není zase Gerard ale nebyl. Viděl jsem nějakýho poskoka v červenym. Tak jsem mu otevřel a ten měl v ruce kytici. Byly to slunečnice, kopretiny, prostě samí veselý kytky.
"Vy jste pan McCracken? Tohle je pro vás. Od nějakého…." Odmlčel se a podíval se do papírů. "Gerarda Waye, je tu pro vás i kartička." Tak jsem mu to podškrábl a zavřel za ním. Kytku, on mi poslal kytku!!! Podíval jsem se na lísteček. Jen na něm bylo.
Zítra, ve tři. G
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Chemical_BuBble Chemical_BuBble | Web | 15. dubna 2008 v 21:54 | Reagovat

ahhh,já u toho buliM!!! :D sem pošuk

2 Pája Pája | 15. dubna 2008 v 21:56 | Reagovat

Chemical_BuBble : :)

3 Matty Matty | 19. dubna 2008 v 17:07 | Reagovat

Je možný že už sem tohle četla? XD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama