Vzdor XXIII.

21. prosince 2008 v 16:39 | Pája + Anett |  Vzdor
Lehl jsem si na postal a vytáhl nějakou knížku, jenže když jsem zjistil, že jsem na jedný stránce a na jednom řádku už asi hodinu a spíš než čtu tak přemýšlím tak jsem jí dal pryč. Colin Colin Colin, furt mi jen v hlavě běžel on. Něco z toho co mi řekl se mi ani za mák nezdálo.







Jenže stejně to je jedno, zejtra ho uvidim tak mi to určitě vysvětlí. Uslyšel jsem ze zdola hudbu, večírek už asi začal. Podíval jsem se na hodinky, jsou teprv tři! Ježiš tak to tady teda asi plánuje 24 hodinovou párty.

Tak to jsem teda z toho nadšenej. Se nevyspim a ještě se mi budou nadržený páry dobejvat do pokoje s vidinou sexu na normální postely. Popadl jsem klíče, zamkl za sebou svůj pokoj a šel dolu se podívat na stav. V pokoji seděl Spike na kanapy, po každý straně jednu blond couru, na stole spousta sáčků s bílím práškem.


"Jdeš se přidat?" zeptal se Spike když si mě všiml ve dveřích. Zakroutil jsem hlavou že ne.

"Chci se jít projít." Spike se předklonil ke stolku, schrábnul pár balíčků a hodil je po mě. Ovšem výsledek byl takový, že se válely po zemi. Tak jsem je začal sbírat.

"Chceš bejt aspoň trochu užitečnej když se budeš procházet? Prodej většinu a budeš si moct večer něco dát." Vzdychnul jsem. No co mi zbývalo. Dal jsem si pár pytlíčků do kapsy a vyšel jsem ven. Ještě vcelku svítilo sluníčko, šel jsem na jednu stanici metra kde se poflakujou děsný fetky. Ty určitě budou něco chtít.

Šel jsem pomalu, nikam sem nespěchal. Do večera času dost. Na tu stanici jsem došel asi tak za deset minut. Chvíli jsem tam stál a hodnotil situaci. Je to tu dost mrtvý. Tak jsem šel do přilehlého parku, tam to nikdy nezklamalo.

Měl jsem pravdu, do hodiny jsem byl zbavenej většiny balíčků a v kapse mě hřálo pár dolarovek navíc. Jenže tenhle fakt mi kazilo už jen to, že budu muset dát všechny ty prachy Spikeovi.

Už se vcelku smrákalo tak jsem šel na kafe, měl jsem na něj chuť a navíc mi byla zima. Sednul jsem si tam a nechal se obsloužit. Ucítil jsem na sobě nečí pohled. Otočil jsem se a pohledem jsem se střetl s klukem, kterej mohl bejt tak stejně starej jak já, možná mladší.

Světle hnědé vlasy měl vcelku nakrátko střižené a tak nenásilně nagelované, jen aby tržely tvar. Jeho oči byly směsice hnědé a zelené. Usmál se na mě. Moc milí úsměv. Jenže jsem si vzpoměl na Colina a otočil se. Mám přece jeho!

Dopil jsem kávu, občas jsem cítil, jak se na mě zase někdo dívá. Určitě to byl ten kluk. Zaplatil jsem a šel. Nedalo mi to, a musel jsem se podívat po tom klukovi. Opět se na mě usmál. Já jsem kývnul a taky se pousmál. Co to semnou je? Musím ale přiznat, že se mi ten kluk vcelku líbí. Má milej kukuč a tak celkově. Jej jak bych chtěl s ním něco mít.

Došel jsem loudavim krokem ke Spikeovi. Je zajímavý, že jsem se tomu ještě nenaučil říkat domove. Domov, vzpoměl jsem si na naše. Na malou. Co asi teď dělaj? Strachujou se vůbec o mě? Jak se furt maj? Chtěl bych je tak moc vidět! Hlavně Rachel, hlavně tu. Musím jí někdy vidět u školy. Ikdyž si budu připadat jak úchyl, co sleduje malý děti. Jenže ten můj malej andílek mi tak chybí!

S hroznou náladou jsem vstoupil do baráku a došel do obýváku. Párty byla v plnym proudu. Pár lidí se už válelo v rauši na zemi. Připitoměle se něčemu usmívali. Spike zrovna vrážel svůj jazyk do huby jedný z těch bloncek. Došel jsem ke stolu kde bylo pár pytlíčků. Vzal jsem si jeden a šel do pokoje. Odemkl jsem a vplul do mého soukromý.

Na stoleček jsem si vysypal ten prášek štěstí a udělal z něj dvě rovný čáry. Podíval jsem se kolem jestli nenajdu brčko. Kurva nikde nic. Šel jsem ještě do koupelny. No jasně, v koupelně, čistil jsem ho. Došel jsem do pokoje a šňupnul si. Do obou dírek jednu dávku. Každou z dírek jsem si ještě zakryl abych vdechnul i ten zbytek.

Lehnul jsem si na postel a čekal na ten pocit co furt nepřicházel. Ovšem pak to do mě vpálilo jak rána kladivem. Cítil jsem se šťastný. Aspoň na chvíli jsem měl dobrou náladu. Chtěl jsem se jít bavit dolu s ostatníma. Už jsem ani nezamikal. Bylo mi to jedno. Došel jsem k sudu s pivem a natočil si plnej kelímek. Nějak jsem ani neřešil to, že ráno budu rozhodně vypadat dost zbědovaně.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 ChemicalVampire ChemicalVampire | Web | 22. prosince 2008 v 12:05 | Reagovat

Berteeeeee,nedělej toooooo...nebuď fetka...oms...co ten Colin???kde je???

2 jimmy jimmy | 1. ledna 2009 v 21:25 | Reagovat

oh............uplně sem zapoměla že bert taky bere.

takovy zvláštní pocit z toho colina.

i kdyz..............

no co uvidimě,že.

peace

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama